Karel Březina se sice velkomyslně vzdal své kandidatury do městské rady, ale všichni s Krnáčovou v čele cítí, že v té naší nové době zasvěcené potírání korupce a vzývání transparentnosti, bezúhonnosti a makání to nějak není dost. Pokud by ovšem Krnáčová kvůli Březinovi odmítla koalici s ČSSD, primátorský řetěz by zcela jistě ozdobil jiný krk než ten její.
O Březinově případu, který je přinejmenším velkou ukázkou absolutní nepředvídatelnosti české justice, si lze myslet ledacos. Nic to ale nezmění na podstatě věci – že svatouškovské ANO sestavuje koalici, která bude viset na hlasu muže pravomocně odsouzeného za podvod. Pro Adrianu Krnáčovou to znamená první politické potíže, které ji přepadly ještě dřív, než se ujala funkce.
A další samozřejmě přijdou. Jejich zdrojem bude především to, že ANO v Praze zvítězilo, aniž mělo byť jen náznak nějakého programu. Je fascinující, jak si budoucí primátorka ve všech rozhovorech, které se z ní snaží vymáčknout nějakou představu o její budoucí činnosti, vystačí s tím, na co všechno se „podívá“ – na Opencard, na rozpočet, na svoz odpadu, na pronájem Škodova paláce, na IT zakázky, na personální otázky. Odpovídá to duchu doby a strany – hlavní náplní práce ministrů za ANO také není rozvíjet rezorty, ale hledat hříchy předchůdců.
Chybí vize
Jenže díváním se ještě žádný problém nikdy nevyřešil. I za těmi prokletými projekty, jako je Opencard nebo Blanka, v nichž se bezesporu podivně utopily desítky miliard korun, byly v základu nějaké politické vize, představy a programy. Možná hloupé, určitě poněkud megalomanské, velmi pravděpodobně nedomyšlené, ale pořád alespoň nějaké.
Krnáčovou nic takového v nejmenším netíží. Jejím jediným dosud sděleným programem je podívat se na věci a najít co nejvíc špíny na Pavla Béma. To může být samo o sobě jistě zajímavé, ale problémy města dopravními počínaje a rozvojovými konče to nikam neposune.
Noční můra Adriany Krnáčové se jmenuje Josef Hájek. Kovaný svazák drží smutný rekord, neboť na přelomu let 1989 a 1990 vydržel ve funkci pražského primátora pouhých šest neděl, než jej smetlo sametové revoluční dění. Aniž by bylo jakkoli na místě to první pražské primátorce přát, startovní pozice bezmála předurčuje Adrianu Krnáčovou k tomu, aby na Hájkův rekord zaútočila.
