V takzvané Kroměřížské výzvě její signatáři vyjmenovali vlastnosti, které by měl mít podle jejich představ prezident republiky. Měl by například sjednocovat společnost, pozitivně ovlivňovat atmosféru, držet se EU a NATO a být morální autoritou a člověkem, „za něhož se lidé nebudou muset stydět“. Autoři nejmenují Miloše Zemana. Nicméně právě pod výčtem kýžených vlastností se neudrželi a připsali větu, že „takového prezidenta dnes nemáme“.
Problém je v tom, že ani jedno z uváděných kritérií není měřitelné. Zeman jistě plane obdivem k efektivitě autoritářských režimů v Rusku a Číně, ale nikdy otevřeně nezpochybnil členství Česka v EU a NATO. Pokud jde o pozitivní ovlivňování společenské atmosféry a spojování společnosti, to už jsou zcela pružné hodnoty. Ačkoli je patrné, co autorům výzvy vadí, pokud by se tohoto kritéria chopil příznivec Miloše Zemana, může argumentovat, že současný prezident probouzí v občanech vlastenectví. A spojuje velkou část společnosti, což je patrné na náměstích i na statistických údajích o jeho veřejné podpoře. Nemusíte být eskamotér formátu Jiřího Ovčáčka, abyste do kritérií vyjmenovaných v Kroměřížské výzvě napasovali Miloše Zemana.
Při vší úctě ke kvalitám, úspěchům a vzdělanosti autorů výzvy jde pořád o skupinu „obvyklých podezřelých“.
Jen s tou jeho zcela otevřenou islamofobií by to bylo složitější, ale tu byste schovali třeba za oblíbené „pojmenovávání věcí pravými jmény“. Pokud chce iniciativa Peloton podpořit kandidáta, který bude daná kritéria splňovat, nelze se vyhnout dodatku, že je bude splňovat podle názoru Olgy Sommerové, Tomáše Halíka, Jana Rumla či Hany Marvanové.
A při vší úctě k jejich kvalitám, profesním úspěchům či obdivuhodné vzdělanosti, je to pořád skupina „obvyklých podezřelých“, jejichž občanské aktivity příliš často jen vyšumí do ztracena. Jiří Ovčáček výjimečně nemluvil úplně z cesty, když poznamenal, že podpora této skupiny může být spíše polibkem smrti.
Relevantní kandidát
Výčet prezidentských vlastností z Kroměřížské výzvy se může ukázat jako určitá pomůcka, dokument sám pak obsahuje varování, která je třeba brát vážně. K tomu, aby se skutečně objevil relevantní kandidát, nás ale nepřibližuje ani o píď. Pokud Zeman půjde do druhé volby, pak ten, kdo se mu bude chtít postavit, si musí o své místo říci sám.
Nemůže být uveden do souboje sekundanty z řad nepříliš úspěšných občanských aktivistů. A o místo si bude muset říci nahlas, protože Zeman učinil prezidentství velmi výrazným. To samozřejmě neznamená, že nepůjde porazit. Jen to bude těžké a ne každá dobře míněná podpora musí nutně přinést zamýšlený výsledek.
