Muniční šero ubírá české iniciativě, která má pomoci napadené Ukrajině, body

Zdroj: ČTK

Jsou to téměř tři měsíce, co na mnichovské bezpečnostní konferenci „leaknul“ český plán na dodávky stovek tisíc kusů dělostřelecké munice Ukrajině a Praha se pro světová média rázem stala téměř hrdinným partnerem vzdorujícího Kyjeva. Byl to i vynikající krok české diplomacie – téma rezonovalo globálně.

I přesto že se iniciativa stále velmi často skloňuje, těch nedořešených, nevysvětlených, nebo dokonce protichůdných indicií přibývá. Začalo to hned tím, když Petr Pavel na začátku března oznámil, že peníze na 800 tisíc nábojů se prý už podařilo shromáždit, aby jej velmi rychle – a veřejně – opravil Tomáš Pojar, vládní poradce pro národní bezpečnost, že všechny finance ještě zdaleka vyřešeny nejsou.

Samozřejmě že to všechno mlžení a protichůdná tvrzení mohou být součástí jakési informační operace. Tedy vytvoření nepřehledné mlhy, aby se co nejvíc zatajil původ munice a  to, od koho se vlastně nakupuje. Ostatně to byla jedna z  věcí, která se českému plánu vyčítala od začátku  – že příliš zveřejněných detailů může spíše škodit a Moskva zkusí přes své partnery na případné prodejce munice zatlačit, aby z obchodu ustoupili a  Ukrajině přes prostředníky neprodávali.

Za zmínku stojí, že v  podobném duchu mluví i tisková zpráva z 22. dubna: „V tuto chvíli je do české muniční iniciativy zapojeno 18 zemí,“ potvrdil náměstek ministryně obrany Daniel Blažkovec s  tím, že pro úspěch projektu je klíčová diskrétnost, a informace proto mezi sebou sdílejí pouze zapojení členové.

Video placeholde
Hostem e15 Castu byl bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza • e15

Ve stejný den se na webu ministerstva obrany nicméně objevila také další zpráva, která se snaží vysvětlit, jak je zajištěna transparentnost muniční iniciativy a  že všechny procesy prý podléhají důkladné kontrole. A  informuje, že finančně je nyní pokryt nákup zhruba poloviny z dříve ohlášených osmi set tisíc dělostřeleckých granátů.

Byť je tedy logické, že Praha nechce sdělit příliš detailů o zahraničním zapojení, oprávněné pochybnosti vzbuzuje tuzemská část iniciativy. Tedy od tajení přesného objemu peněz, které do ní vloží vláda, až po výběr společnosti, která požadovanou munici vyrobí. „Vybrána proto bude česká firma, která bude schopna splnit stanovené požadavky, tedy vyrobit požadované množství munice v co nejkratší době,“ stojí v tiskové zprávě.

I když je rozumné nesdělovat detaily o tom, odkud se munice pořizuje, kdo všechno se v procesu angažuje, za jaké ceny se nakupuje a kdy granáty získala či teprve získá ukrajinská armáda, víc otevřenosti a  přehlednosti by alespoň té domácí části iniciativy slušelo. A především by jí tedy bylo záhodno. Pořád jde o veřejné peníze a značnou podporu tuzemského průmyslu.

A tak se opakuje standard provázející většinu obranných témat v  českém veřejném prostoru  – chybějící komunikace a  ochota popsat a odkrýt zásadní kroky. Přesně tohle pak tolik chválené muniční iniciativě ubírá body před domácím publikem. A  celé akci zbytečně škodí.