Vstoupili jsme do dalšího roku plného nejistot. Pravděpodobnost restartu ekonomiky je podobně velká jako pravděpodobnost útlumu pod tíhou případných dalších pandemických vln a jejich následků. Přestože se mediální pozornost upíná především na vývoj koronaviru, ceny energií a na dostupnost vstupů, je třeba si uvědomit, co nejvíce trápí podnikatele v Česku.
Pravidelně každý srpen se v Hospodářské komoře ptáme našich členů na jejich očekávání, co se týká rizik spojených s fungováním jejich firem pro následující rok. Podobnou otázku pokládají každoročně firmám komory v evropských zemích a výsledkem bývá zajímavé srovnání. V srpnu 2021 čeští podnikatelé uvedli, že v roce 2022 považují za největší rizika náklady na pracovní sílu a vůbec nedostatek pracovní síly. Tato úskalí se drží na předních místech žebříčku již několik posledních let.
Náklady na pracovní sílu jsou spojeny jednak se strukturálními problémy trhu práce, tedy s nesouladem poptávky a nabídky jednotlivých kvalifikací, jednak s regulatorními zásahy – růstem platů ve veřejné sféře, navyšováním minimální mzdy a s tím i zaručených mezd, ale také s vysokým pojistným odváděným zaměstnavateli. Mezi 52 tisíci podniky ve 26 evropských zemích byla nakonec za nejčastěji zmiňovanou bariéru podnikání pro rok 2022 zvolena dostupnost vstupů, jako jsou materiály, součástky nebo energie.
Tento faktor přitom čeští podnikatelé dali až na třetí příčku. Od léta nicméně došlo k významným změnám. Rostoucí ceny energií dopadly v podstatě na všechna odvětví, a to přímo (například firmám zdražily účty za elektřinu) i nepřímo (například přes rostoucí ceny dodavatelů). Nejsilněji pociťují dopady energeticky nejnáročnější odvětví, především se to týká zpracovatelského průmyslu (strojírenství, zpracování kovů, elektrotechnika, chemický průmysl a další), což je zásadní část českého průmyslu.
Posun ve vnímání českých podnikatelů vzhledem k překotnému vývoji jsme si proto ověřili v listopadu, kdy jsme podnikatelům položili stejnou otázku jako v srpnu. Pořadí vnímání překážek se mezi srpnem a listopadem 2021 ale nijak nezměnilo a posun v procentuálních hodnotách byl minimální. A ani z lednových výsledků se nerýsuje změna postoje. Vzhledem k mediálnímu obrazu celé situace se možná jedná o překvapivý výsledek. Dostupnost vstupů je skutečně významným problémem, a to především ve stavebnictví a ve zpracovatelském průmyslu.
Strukturální problémy trhu práce jsou ale pro české podnikatele soustavně tím zásadním, co brání jejich rozvoji, a to bez ohledu na počet zaměstnanců v konkrétní firmě. Náklady na pracovní sílu a nedostatek kvalifikované pracovní síly představují nejpalčivější bariéru pro subjekty působící v restauračních službách, zpracovatelském průmyslu a ve stavebnictví. Problémům trhu práce by tak nová vláda měla věnovat patřičnou pozornost a připravit řešení v krátkodobém i dlouhodobém hori- zontu. Je proto dobře, že se v programovém prohlášení vlády objevilo například legislativní ukotvení urychleného zaměstnávání cizinců v dlouhodobě nedostatkových profesích i digitalizace a zrychlení procesu vyřizování žádostí o pracovní povolení.
Vedle toho je ale třeba pracovat i na systémovém řešení v podobě reformy vzdělávacího systému včetně celoživotního učení, do kterého patří mimo jiné i takzvaná mistrovská zkouška. Zásadních změn v českém podnikatelském prostředí tedy nebude dosaženo beze změn na trhu práce.
Autorka je hlavní analytička Hospodářské komory České republiky
