Nekupuj zlato, je to trik! Proč není žlutý kov takový investiční hit, jak je nám podsouváno

Že je zlato výjimečné, se učíme už v dětství, v pohádkách, kde zlato – kromě soli a lásky – je tou nejvyšší hodnotou, jež vyvolává války a vysílá mladé prince na nemoudré výpravy do dračích slují. 

I „moderní“ marketing zlato tlačí hlava nehlava. Podle nekonečných průzkumů, žebříčků a hodnocení patří zlato mezi ty vůbec nejoblíbenější investice. Stačí si projít zprávy z poslední doby: „Zlato chrání před inflací, míní většina Čechů“ či „zlato si koupila šestina Čechů, ukázal průzkum.“ Anebo můj oblíbený: „Median: Češi kvůli inflaci nejčastěji investují do zlata.“ 

S tím je ale potíž. Tyto zprávy – často jen copy-paste průzkumů vytvořených na zakázku obchodníků se zlatem – lidem sugerují, že zlato je skvělou a oblíbenou investicí. Ani jedno přitom není pravda – a i s tím étosem „uchovatele hodnoty“ je žlutý kov pořádně na štíru.

Investice „s haircutem“

Zlato má na první pohled dva obrovské „nedostatky“, které ještě více vyniknou při srovnání s ostatními aktivy. Zaprvé: Nenese žádný úrok, kupón ani nájem. Jinak řečeno, takto investované peníze nijak nepracují, jen leží „zaparkované“ v nějakém aktivu, o kterém doufáte, že jeho cena časem vzroste. Složené úročení, Einsteinův osmý div světa? Zapomeňte. 

Druhý problém se týká vysokého rozdílu (spreadu) mezi nákupní a výkupní cenou zlata. Rozdíl je často dvojciferný, což je řádově více než při nákupu akcií nebo bondů, o „é-té-efkách“ ani nemluvě. Pokud si dnes koupím troyskou unci (31 gramů) zlata za 47 tisíc a chci ji obratem prodat, dostanu na ruku o 4,5 tisíce méně. Lapidárně to před časem shrnul Petr Borkovec, který popsal investiční zlato jako skvělý byznys – ovšem pro jeho prodejce.