Čerstvě zveřejněná inflace za říjen stěží zvrátí většinový názor, že ČNB už má se zvyšováním úrokových sazeb odpracováno. Na jedné straně je pravda, že meziroční inflace bez započtení nových opatření vlády v oblasti energií opět zesílila. Na druhé straně platí všeobecné přesvědčení, že cenovému růstu dojde v dohledné době dech. Od ledna či února by měl nastoupit klesající trend a zhruba kolem poloviny roku by inflace mohla sklouznout do jednociferných čísel.
Dezinflačnímu vývoji napomůže i nástup recese v tuzemské ekonomice. Ta vykázala mezičtvrtletní minus podle předběžných odhadů už ve třetím čtvrtletí a závěr roku sotva přinese jakýkoli posun v pozitivním směru. Pokles aktivity v blízké budoucnosti naznačuje například šetření ČSÚ, podle kterého se v říjnu propadla důvěra mezi spotřebiteli na novou rekordní hodnotu a nálada mezi průmyslovými podniky na roční minimum. Potvrzení recese je mezi analytiky tuzemských bank široce očekávané. Názor převažující části bankovní rady ČNB více úrokové sazby nezvedat může změnit asi už jen překotné zvyšování mezd v ekonomice či nezvladatelné tlaky na domácí měnu.
To ohledně politiky utahování sazeb ECB panují mnohem větší nejistoty. Poslední čísla z eurozóny centrálním bankéřům ve Frankfurtu jen ztížila jejich další rozhodování. První odhady HDP za třetí čtvrtletí naznačily, že ekonomika EU sice do recese ještě nespadla, ale její růst proti předchozímu období citelně zpomalil. Chmurnější obrázek mohla jen zčásti vylepšit skutečnost, že některé větší evropské země překvapily ve směru lepšího ekonomického výkonu. Příkladem budiž Německo či Itálie, které vykázaly mezičtvrtletní růst, ačkoli trh počítal se snížením.
Z(a)tracená čísla – Koruna:
Ve stávajícím čtvrtletí už může být mnohé jinak. Na trhu převládá názor, že pokles postihne většinu velkých ekonomik a eurozóna jako celek (při očekáváném snížení i v úvodu nového roku) vstoupí do technické recese. Rychlé odhady meziroční inflace za říjen na druhé straně ukázaly pro většinu zemí eurozóny nejen její další růst, ale navíc růst nečekaně rychlý. To byl zejména případ Itálie, ale překvapení směrem nahoru přišlo i ze dvou největších zemí bloku – Německa a Francie.
ECB se tak dostává do stále sevřenějších kleští. Známky přicházející recese vybízejí k opatrnosti ohledně dalšího zpřísňování měnové politiky. Naopak rostoucí inflace, navíc zahalená do nejistoty, kdy a v jaké výši bude kulminovat, velí jinak. Z posledního jednání ECB vyplývá, že cyklus zvyšování úrokových sazeb ještě u konce není. Mezi členy řídícího výboru nicméně zjevně chybí jasná a jednotná představa o tom, na jaké úrovni by měly sazby vrcholu dosáhnout.
Ačkoli bankéři z ČNB na rozdíl od těch z ECB už zřejmě svoji práci na navyšování sazeb odvedli, zůstává před nimi potenciálně další úkol: hladké řízení a ukončení intervencí na podporu koruny. Tlaky na její oslabení mohou s růstem eurových sazeb sílit a dále ztenčovat devizové rezervy. Nelehké časy budou dál trápit i centrální bankéře v tuzemsku.
Autor je ekonom UniCredit Bank
