Když nastupoval do vlády Olafa Scholze (SPD) nový ministr zemědělství, vyvolal největší rozruch tím, že ze jmenování vlády neodjel domů ministerskou limuzínou, nýbrž na kole. Novináři si samozřejmě všímali i toho, že je to první ministr s tureckými kořeny v německé vládě, a že se tudíž něco důležitého mění. Cem Özdemir (Zelení) měl ale jiný cíl: chtěl zaujmout slibem lepších potravin tím, že „se zlepší kvalita stravování ve školkách, školách a v závodních kantýnách“.
To je také hlavní priorita Scholzovy vlády v oblasti zemědělství. Když se to srovná s programovým prohlášením české vlády, kapitola zemědělství se věnuje prakticky jen průmyslovému provozu potravinářsko-zemědělského komplexu. Nahlíží na zemědělství z hlediska producentů, nikoli z pohledu spotřebitelů a celé společnosti. Text je zjevně otiskem toho, kdo ho psal. Ministr Özdemir je často karikován jako propagátor zdravé výživy, který by chtěl nařizovat lidem, co mají jíst a co ne. Jeho triáda dobrých potravin se ale už ve společnosti vžila: zdravé, klimaticky ohleduplné, za rozumnou cenu. To poslední se momentálně ani v Německu úplně nedaří dodržet, i když růst cen potravin tu byl mnohem nižší než v Česku. Přesto si Němci stěžují, že potraviny jsou drahé.
Ministr zemědělství nedávno zveřejnil pravidelnou „Zprávu o výživě v Německu 2023“, která by se možná dala považovat za určitou projekci jeho potravinových vizí. Společnost Forsa, která pro ministerstvo dělala rozsáhlý průzkum německých stravovacích zvyklostí, totiž skutečně odhalila, že ministrova triáda v Německu funguje.
Lidé skoro ve sto procentech chtějí především zdravé potraviny, pro tři čtvrtiny Němců je také důležité, že jde o potraviny, které vznikly s větší ohleduplností ke klimatu. Ne přímo v ekologických farmách, ale bez zbytečných škodlivin. V drtivé většině (99 procent) ale rozhoduje u spotřebitelů chuť. Kupodivu cena nehraje tak zásadní roli. Jako podstatnou ji při výběru potravin označila jen polovina dotázaných.
Průzkum odhalil ještě jednu důležitou okolnost související s výběrem potravin. Pro více než osmdesát procent lidí v Německu je důležité, že potraviny pocházejí z místního regionu. Je-li v určitém druhu zboží k dispozici potravina z místního regionu, dávají jí zákazníci naprostou přednost. To vše se projevuje i ve školkách, školách a v závodních jídelnách, o něž ministru Özdemirovi jde nejvíc. I tam se vaří z regionálních surovin.
Průzkum potvrdil i odklon od konzumace masa směrem k vegetariánské, či dokonce veganské stravě. Alespoň jednou denně takovou „vegepotravinu“ konzumuje minimálně každý desátý Němec. Ještě před osmi lety to byl každý dvacátý. Radikálně se tato čísla mění podle věkových skupin. Mezi nejmladšími obyvateli Německa, tedy ve skupině od 14 do 29 let, si vegetariánské nebo veganské produkty kupuje denně každý šestý, lidé mezi 30 až 44 lety si takové potraviny denně pořizují jen z deseti procent. A nejméně pět procent takového jídla projde denně mezi lidmi ve věku 60 a více let. Nejčastěji jde o rostlinnou náhradu mléka (sójové, ovesné) a uzenin.
Za posledních osm let se v Německu prudce snížila pravidelná spotřeba masa. V průzkumu se totiž před osmi lety ukázalo, že maso či nějaké masné výrobky denně jí každý třetí Němec, dnes už je to jen každý pátý. Neznamená to, že by Němci maso neměli rádi, ale velká část z nich je občas spokojena s jeho rostlinnou náhražkou. I proto v Německu prudce roste produkce sóji. Kvalita sójových a jiných náhražek masa je totiž stále lepší, a tak se postupně zvyšuje i objem jejich výroby, která chuťově připomíná sortiment klasických masových uzenin.
Souhrnná čísla spotřeby masa v Německu ale klesají pozvolna. Nejvíce produkce vepřového masa. V první polovině roku činil jeho podíl na celkovém prodeji masa 62 procent. Následovalo drůbeží maso s podílem 23,2 procenta a hovězí se 14,5 procenta. Zlomek tvoří maso skopové.
Celkové množství masa vyprodukovaného německými jatkami činilo v prvním pololetí letošního roku 3,3 milionu tun, což je pokles o šest procent ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Bylo poraženo 21,6 milionu zvířat – o 2,2 milionu méně než o rok dříve, což je pokles o 9,2 procenta. Množství vyrobeného vepřového masa kleslo o 9,4 procenta na 2,1 milionu tun. Počet poražených zvířat domácího původu klesl o deset procent na zhruba 21 milionů prasat.
Mezi německými farmáři zkrátka ubývají chovy prasat, podobně jako se tak dělo v Česku před několika lety. Velká část vepřové masné produkce se tak dováží, méně v podobě prasečích půlek, více v celých kusech zvířat. Počet dovezených prasat na německých jatkách stoupl letos téměř o 20 procent. Se 741 300 zvířaty však dovoz tvořil pouze 3,4 procenta celkového objemu, což je zhruba o procento více než loni.
