Odpojení od ruského plynu by odnesl český průmysl, píše Petr Kusý

Ruský Gazprom

Ruský Gazprom Zdroj: Reuters

Odpojení od ruského plynu by odnesl český průmysl
2
Fotogalerie

Gazprom, prodloužená ekonomická ruka Vladimira Putina, oznámil ukončení dodávek plynu do Polska a Bulharska, protože se odmítly podvolit diktátu a platit v rublech. Tyto země už mají odpověď na ekonomickou válku vedenou za hranicemi Ukrajiny a čelí ekonomickému útoku Ruska. Nyní je možná pouze otázkou času, která země může následovat, a je nasnadě, kdy se podobné reakce dočká i Česká republika. Nejde o teoretickou otázku. Praha je jedním z nejvýraznějších spojenců Kyjeva, zatímco pro Rusko jsme poměrně „zbytným“ partnerem. Aniž bychom chtěli vyvolávat paniku, je legitimní ptát se, jak by Česko v takové chvíli postupovalo.

Současná vláda podle dosavadních informací upustila od státních nákupů plynu. Namísto toho se rozhodla podpořit společný evropský postup. Druhá část plánu je jistě správná. Vzhledem k tomu, že jedním z Putinových cílů je rozbít jednotu Evropy, rezignace na koordinovaný postup by byla prohrou. Nicméně co bychom dělali do chvíle, než bychom se dočkali unijního řešení?

Krátkodobá řešení provázejí mnohá „ale“. Kdybychom se například spoléhali na vlastní zásobníky, ty nikdy nebyly koncipovány tak, aby uspokojily kompletní poptávku po plynu. Nehovořím jen o kapacitě, ale i o nedostatečném tempu, kterým z nich můžeme plyn těžit. Limitující jsou navíc i další technické předpoklady plynárenské soustavy. Kdyby například došlo ke skutečné plynové krizi a infrastruktura přestala na čas fungovat, její opětovné zprovoznění by nebylo vůbec jednoduché.

Plán Česka při odstavení dodávek plynu

Video placeholde
• Videohub

V rámci domácností lze pak očekávat částečný přechod na elektřinu. Naštěstí venkovní teploty už nevyžadují plnohodnotné vytápění, řešili bychom spíš „sporáky“. V opačném případě bychom totiž mohli přesáhnout kapacity rozvodů například v bytových domech, které na vytápění elektřinou nikdy nebyly dimenzované.

Zásadním problémům by však v krátkodobém horizontu čelil český průmysl. Prakticky s jistotou můžeme tvrdit, že by spotřeba plynu v průmyslu byla omezena na nejnutnější možnou, z dnešního podhledu snad i nemožnou mez. Již tak rozkolísaná tuzemská ekonomika by dostala další tvrdou ránu.

Srovnáváme-li se s Polskem, to má přece jen jednu nezanedbatelnou výhodu. Je přímořskou zemí s přístavy a terminály se zkapalněným plynem LNG. Ten je sice dražší než zemní plyn dovážený z Ruska, nicméně i drahý substitut je v případě nutnosti výhodou.

Krátkodobá řešení, přiznejme si, u nás tedy mají výrazná omezení a byla by velmi bolestivá. Samozřejmě nechceme-li přistoupit na hru rádoby expertů, kteří ani dnes neskrývají svůj nekritický vztah k Rusku a nabízejí, že nám zařídí podpis kontraktu přímo s Gazpromem.

Co tedy můžeme dělat do budoucna? Někdy se vyplatí zastavit a promnout si oči. Jestliže je zemní plyn problematickým palivem, v delším horizontu ho snáze nahradíme jinými, než abychom sháněli stále nové a nové dodavatele. Řešením jsou obnovitelné zdroje, zvláště ve spojení s akumulací energie, která z nestabilních zdrojů dělá stabilní. Oprášit můžeme tolikrát proklínaný Green Deal. Ten už nyní dává smysl nejen ekologicky, ale i národohospodářsky. Samozřejmě že budeme potřebovat čas. Čím později ale začneme, tím později dosáhneme zrušení nevolnictví, ke kterému si nás Rusko dodávkami plynu zavazuje.

Autor je člen Rady ERÚ