Rusko přitvrdilo v tlaku na evropské země, aby platily za odběr zemního plynu v rublech a za rukojmí si zvolilo Polsko a Bulharsko. V obou státech letos vyprší dlouhodobé smlouvy s Gazpromem a dávají najevo, že nemají zájem o jejich obnovu. Pro Varšavu však bude daleko snazší se od suroviny z Ruska odříznout. Důležitou roli v Polsku i Bulharsku sehrají v příštích měsících nové plynovody.
Krok Kremlu vzbudil pozornost v celé Evropě, kde je řada zemí na ruském plynu stále závislá a plánuje s ním skoncovat postupně v průběhu měsíců až let. Stabilita dodávek do Německa však přispěla k tomu, že cena suroviny ve středu ve virtuálním obchodním uzlu TTF v Nizozemsku po krátkodobém ranním výkyvu nerostla příliš dramaticky.
Německo uvedlo, že jeho společnosti nadále budou platit za plyn v eurech. Rakousko popřelo spekulace, že vyšlo vstříc požadavku Moskvy na úhradu v rublech. Vídeň se podle kancléře Karla Nehammera bude držet všech dohodnutých unijních sankcí. Připustil však, že Rakousko využívá Moskvou navržené platební schéma přes Gazprombank.
Proč se Rusko rozhodlo odpojit od plynu právě Polsko a Bulharsko?
Ruská plynárenská společnost Gazprom své rozhodnutí oficiálně zdůvodnila tím, že plynárenské podniky Polska a Bulharska PGNiG a Bulgargaz odmítly za plyn platit v rublech, jak nyní požaduje. Varšava krok označila za porušení smlouvy a naznačila, že bude žádat odškodné. Podobně se vyjádřila i Sofie, podle ní Gazorom porušil smlouvu, protože změnil způsob plateb. Přerušení dodávek označila za vydírání.
Proč si Kreml vybral zrovna tyto dvě země, je předmětem spekulací. Polsko může být trestáno jakožto velice aktivní zastánce Ukrajiny, který jí nejen poskytuje zbraně do boje s Ruskem, ale slouží také jako překladiště výzbroje z ostatních států. Navíc je tahounem unijních protiruských sankcí, včetně těch energetických.
Faktem zároveň je, že odpojení této země od ruského plynu je snadno realizovatelné, protože tam vede přímý plynovod Jamal přes Bělorusko. Jamal pokračuje ještě dále do Německa, to však má zároveň k dispozici potrubí Nord Stream 1.
V případě Bulharska je situace složitější. Země byla dříve blízkým spojencem Moskvy, invaze na Ukrajinu ji ale přiměla částečně orientaci přehodnotit. I tak ale Sofie patří mezi váhavější podporovatele Kyjeva, neposkytla mu kupříkladu zbraně. Na druhou stranu ale vyhostila už několik ruských diplomatů.
Především však konflikt Bulharsko přiměl zvažovat dříve nemyslitelné – odpoutání od ruského plynu. Letos totiž vyprší desetiletá smlouva země s Gazpromem. „Za těchto okolností nemohou být vedeny hovory s Gazpromem. Máme alternativy,“ prohlásil už dříve vicepremiér Asen Vasilev. Sofie navíc poměrně sebevědomě prohlašovala, že se odpojení nebojí, protože přes něj proudí plyn do Srbska a Maďarska, tedy do Rusku nakloněných zemí.
Moskva může mít pocit, že Bulharsko ztrácí, a aktuálním krokem se může snažit znovu si ho připoutat. Gazprom zároveň ujistil, že na tranzit plynu přes Bulharsko jeho rozhodnutí dopady nemá.
Řada komentátorů považuje aktuální tah Kremlu za pokus narušit unijní jednotu a patrně také vyvolat nový tlak na růst cen suroviny. „Rusko také dokazuje, že využívá energetické zdroje jako zbraně. Proto musí být EU jednotná a uvalit na ně embargo,“ vzkázal šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak.
Vyrovnají se obě země se ztrátou ruského plynu?
Polsko a Bulharsko jsou na ruském plynu rozdílně závislé. Polská ministryně životního prostředí Anna Moskwová tvrdí, že země je schopná se bez něj obejít. „Jsme dobře připraveni, plyn nedojde,“ uvedla. Státní firma PGNiG kupovala od Gazpromu lehce nad polovinu svého importu.
Polské zásobníky jsou nyní plné téměř z osmdesáti procent, což by podle některých zdrojů mělo stačit na dva až tři měsíce. Země má vlastní těžbu, terminál na zkapalněný plyn, za pár dní má být zprovozněna přípojka do Litvy.
Od nového roku by měl být navíc plně v provozu plynovod Baltic Pipe, který zajistí dodávky z Norska, až polovinu spotřeby země. Už v minulých měsících, ještě před válkou na Ukrajině, proudila surovina Jamalem poměrně často opačným směrem, ze západu na východ. Varšava také už delší dobu plánovala, že neprodlouží smlouvu s Gazpromem, která vyprší na konci roku. Po vypuknutí války na Ukrajině oznámila, že se do té doby zbaví ruského plynu zcela.
Bulharsko je v těžší pozici, na plynu z Ruska je závislé až z devadesáti procent. Uvedlo, že v současnosti má zásoby zhruba na měsíc a zatím vyloučilo opatření k omezování spotřeby. Zároveň už údajně podniká kroky k zajištění alternativních zdrojů. Podle odborníků jsou ale jeho možnosti zatím silně omezené.
V létě by však mělo být k dispozici dlouho očekávané potrubí z Řecka, které umožní přivézt do Bulharska plyn z Ázerbájdžánu a LNG z terminálu v Řecku. Časem by mohl vykrýt spotřebu země.
Jak na situaci pohlížejí další evropské země a EU jako celek?
V současnosti není jasné, jak se Moskva zachová dál. Šéf Státní dumy Vjačeslav Volodin uvedl, že podobně jako Polsko a Bulharsko mohou dopadnout další „nepřátelské“ země. Podle premiéra Petra Fialy však zatím nejsou signály, že by České republice hrozilo odříznutí od suroviny z válčící země. Německo na zastavení dodávek do Polska a Bulharska hledí s obavami a situaci bedlivě monitoruje. Někteří experti míní, že k odříznutí dalších států by mohlo dojít až v druhé půli května, v čase dalších plateb.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila krok Moskvy za neakceptovatelný pokus využít plyn k vydírání evropských zemí. Unijní exekutiva je podle ní na tento scénář připravena a řeší zajištění dostatečných dodávek pro celou EU. „Evropané mohou věřit, že zůstaneme jednotní a plně solidární s členskými státy, na které dopadla tato nová výzva. Evropané mohou počítat s naší plnou podporou,“ zdůraznila.
Zároveň varovala evropské firmy, aby nevycházely vstříc Moskvě a neplatily za dodávky v rublech. „To by bylo porušení sankcí, takže pro společnosti by to bylo vysoké riziko,“ uvedla von der Leyenová. Objevily se totiž neověřené informace, že některé firmy podnikají kroky, aby vyhověly ruským požadavkům. Bloomberg uvedl, že účet v rublech už si otevřelo deset evropských odběratelů a čtyři z nich zaplatili způsobem, který začal vyžadovat Kreml.
Pohonné hmoty a jejich zdražování v reakci na Ukrajinu
Evropa je největším ruským zákazníkem. Co Moskva radikálním krokem riskuje?
Od samotného počátku války na Ukrajině je zdůrazňována vzájemná závislost Ruska a Evropy na plynovém obchodu. Pro Moskvu jsou tak plány zemí na kontinentu odříznout se co nejrychleji od jejích fosilních paliv velkou ránou. Do EU totiž v současnosti proudí takřka tři čtvrtiny ruského plynu a Moskva nemá infrastrukturu k tomu, aby surovinu rychle přesměrovala k asijským kupcům, především do Číny a Indie.
Kreml se sice snažil oslabit účinnost západních sankcí svým požadavkem na platbu v rublech, ale dosud zdůrazňoval, že Gazprom je spolehlivým dodavatelem. Je silně pravděpodobné, že v současnosti došel k závěru, že už nemá příliš co ztratit. Zatím není jasné, o kolik peněz Gazprom svým krokem přijde. Bulharsko uvedlo, že za duben již zaplatilo. Moskva dala najevo, že dodávky obnoví v okamžiku, kdy odběratelé zaplatí v rublech.
