Při vší úctě k Řecku, Evropa má dva větší problémy. V první řadě se jedná o krizovou nerovnováhu mezinárodního obchodu v rámci zemí EU. Při zavádění eura se rádo věřilo, že se vznikem společné měny vznikne jedna velká evropská ekonomika a že vzájemné obchodní a platební bilance ztratí význam. Nestalo se. Nepřestala existovat portugalská ekonomika. Ani ta španělská se nerozpustila ve zbytku eurozóny. Ba ani Francie a Německo, hospodářsky dost blízké státy, nezačaly urychleně konvergovat.
Obraz, který můžeme pozorovat od zavedení eura, je naopak divergence, vzájemné vzdalování. Státy, které měly před eurem silně zápornou bilanci obchodu a služeb, jsou na tom dnes hůř než dřív. Itálie, Španělsko, Francie, Portugalsko i Řecko – všechny tyto státy ztratily během členství v eurozóně značnou část konkurenceschopnosti. Německo a Nizozemsko měly v roce 2000 celkovou sumu obchodního přebytku ve výši 64 miliard eur; v roce 2011 se jejich obchodní přebytek vyšplhal na neuvěřitelných 250,5 miliardy. Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko dosáhly v roce 2011 celkového obchodního schodku 258,8 miliardy eur. Zrcadlově obrácený výsledek.
Tektonický zlom mezi konkurenceschopnou částí eurozóny a jejím zbytkem je mnohem horší problém než pouhé veřejné finance. Veřejné rozpočty jsou řešitelné téma. Divergující obchodní bilance nemají řešení v oboru reálných čísel.
Standardní metodou nápravy by byla devalvace, ale ta nepřichází v úvahu. Zbývá vnitřní devalvace, tedy snížení nákladů – především mezd – o desítky procent. V pobaltských státech tato metoda částečně fungovala. Byla doprovázena poklesem životní úrovně, ale podařilo se zastavit pokles konkurenceschopnosti. Lze si představit reakci francouzských a italských odborů na politiku vnitřní devalvace? Barikády se v těchto zemích stavěly a atentáty plánovaly z mnohem malichernějších důvodů.
I kdyby však odbory zázračně zkrotly, nepomůže to. Vnitřní devalvace totiž nesníží hodnotu dluhů. Státních ani soukromých. Francie má státní dluh v hodnotě přesahující 80 procent HDP. Soukromé dluhy francouzské ekonomiky – půjčky bank podnikům a domácnostem – však dosahují 106 procent HDP. V Itálii je to 110, Španělé dluží bankám dokonce 179 procent HDP. Dluhy bankám jsou druhým problémem, který je vážnější než veřejné finance.
Jediné řešení? Rozpustit dluhy inflací. Evropská centrální banka to sice dělat nesmí, ale dělá. Její masivní půjčky bankám sice mohou zachránit Evropu, ale neobejdou se bez inflace.
Češi dluží bankám jen asi 54 procent HDP a obchodní přebytek za rok 2011 jsme měli v poměru k HDP silnější než Německo. Pokud toužíme udělat něco pro Evropu, zde je nápad: udržme si sami stabilitu, když je mimo naše síly zachránit Španělsko či Francii. Evropa ještě bude potřebovat další Švýcarsko.
Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners
