Pavel Sobíšek: Je-li euro dobré pro Chorvaty, může být i pro Čechy

Chorvatská cesta k euru nebyla jednoduchá.

Chorvatská cesta k euru nebyla jednoduchá. Zdroj: Reuters

Před oficiálním vstupem Chorvatska do eurozóny již zbývá učinit jen formální kroky a nikdo nepochybuje o tom, že se země západního Balkánu začátkem příštího roku stane jejím dvacátým členem. Co znamená chorvatské euro pro Evropskou unii, pro Chorvatsko samotné a pro nás v Česku?

EU si od vstupu Chorvatska do eurozóny může slibovat nový impulz k dalšímu rozšiřování a prohlubování spolupráce uvnitř bloku. Řadu předchozích let se zdálo, že tento proces ztratil podstatnou část své dynamiky. K poslednímu rozšíření eurozóny došlo v roce 2015 vstupem Litvy a přístupové rozhovory o přijetí několika balkánských zemí za členy EU vázly.

Letos ovšem, s podporou geopolitického vývoje, podaly formální přihlášky do EU již tři země – Ukrajina, Moldavsko a Gruzie. Po úspěšném chorvatském tažení směrem k euru bude na poli eurozóny na řadě Bulharsko, které by se mohlo stát členem o rok později, pokud to tamní politický vývoj dovolí. Případné dořešení této otázky by dále mohlo znamenat odblokování přístupových rozhovorů o členství v EU se Severní Makedonií.

Pro Chorvatsko samotné znamená přijetí do eurozóny potvrzení, že dlouhodobé politické ambice mohou být při dostatečném úsilí naplněné. Chorvatská cesta k euru určitě nepatří mezi jednoduché. Rok 2013, kdy Chorvatsko vstoupilo do EU, pro něj byl čtvrtým rokem ekonomického propadu v řadě a série jeho recesí byla definitivně překonána až o dva roky později. Ekonomická politika přesto musela být primárně podřízena splnění kritérií pro přijetí eura. Chorvatská měna nikdy nebyla, na rozdíl od Bulharska či baltských zemí, formálně navázaná na euro. Není ale ani volně plovoucí jako středoevropské měny, byť v jejich případě získává pojem „volně plovoucí“ za poslední desetiletí poněkud volnější význam než dřív.

O potřebě udržet kurz proti euru stabilní se ale v Chorvatsku nevedly žádné debaty ani v době nejhlubších krizí. To dává smysl vzhledem ke struktuře ekonomiky této země, v níž má turismus větší podíl než v kterékoli jiné zemi EU. S eurem možná Chorvatsku do budoucna odpadne potřeba přijímat ta nejdrakoničtější opatření, neboť samo členství ve velkém bloku poskytuje určitou ochranu před makroekonomickou nestabilitou.

Pro Česko je rozšíření eurozóny o Chorvatsko dobrou zprávou. Stále ještě jde o zemi, kam v létě vyráží na dovolenou největší počet tuzemců, kterým odpadnou náklady na konverze eur do místní měny. Zároveň bude mnohem snazší srovnávat ceny mezi Chorvatskem a dalšími oblíbenými destinacemi.

V neposlední řadě by ale bylo prospěšné vzít si z Chorvatska příklad v podobě vytyčení dlouhodobého cíle, který má šanci přežít i výměnu politické garnitury. Je-li euro dobré pro Chorvatsko, může být dobré i pro Česko.

Autor je hlavní ekonom UniCredit Bank