V normální situaci by takové snížení ratingu znamenalo, že dotčené zemi už by na finančních trzích nikdo nepůjčil ani cent. Nicméně Řecko je v situaci, kdy si na finančních trzích ani půjčovat nemusí, protože mu peníze opět půjčí členské země Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Hrůzný rating je tak v první řadě smutným konstatováním faktu, že se finanční pozice této země prudce zhoršila a že kolébka civilizace hradí své závazky jen díky netržním půjčkám partnerských zemí.
Řecká ekonomika prožívá nevyhnutelnou recesi, státní finance se vyvíjejí hůře, než se plánovalo, už tak malá důvěra v obrat k lepšímu ještě dále slábne a návrat země na finanční trhy je v absolutním nedohlednu. Řešením, jak z bludného kruhu ven, má být další poměrně velkorysá pomoc připravená minulý týden.
Tento program sice přináší další zdroje pro financování nemalých řeckých potřeb – ať už jde o splátky dluhové služby, nebo o běžné financování státního deficitu – nicméně nic víc se od něj asi čekat nedá. Díky (ne) dobrovolnému prodloužení splatnosti řeckých dluhopisů sice může navíc přinést rozložení dluhové zátěže do více let, avšak největší díl práce (a dluhu) stále zůstává na Řecku samotném.
Rating Řecka tedy na první pohled ztratil smysl. Ovšem ve skutečnosti sehrává i nadále dost významnou roli. Spolurozhoduje totiž o tom, z jaké části budou muset soukromí věřitelé řecký dluh odepsat na úkor svého zisku, či dokonce kapitálu. Situaci navíc komplikuje možnost výměny stávajících dluhopisů za nové, s delší splatností a s jistou garancí. Jejich rating je v tuto chvíli neznámý. Samotná forma výměny „starých“ dluhopisů se přitom může stát posledním krokem k získání nejhoršího možného, tedy bankrotového ratingu.
Nelze proto vůbec vyloučit, že rating Řecka nakonec opravdu zakotví na poslední příčce většiny ratingových žebříčků. Pokud se tak stane, přijde s největší pravděpodobností další vlna obecného spílání na adresu ratingových agentur. Možná dojde i ke vzniku „nezávislé“ evropské ratingové agentury. Půjde však jen o kouřovou clonu, která nevyřeší podstatu problému. Tou byly a jsou nesplácené a nesplatitelné závazky země, kterou tolerance EU dlouhodobě motivovala k porušování nejzákladnějších pravidel odpovědné rozpočtové politiky.
Autor je analytikem ČSOB
