Petr Koubský: Internet umí žít se svými rozpory

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Možná náhodou, možná ne tak docela se minulý týden sešly dvě viditelné události týkající se copyrightu v digitálním světě i budoucnosti internetu jako celku. Americký Kongres, částečně pod tlakem veřejných protestů, odložil projednávání problematických zákonů SOPA a PIPA.

Současně provedla FBI efektní zátah proti jednomu z těch webových serverů, kvůli nimž byla SOPA navržena. Megaupload je mimo provoz, provozovatelé ve vazbě, jejich majetek zabaven. Je to celé takové filmové od mezinárodního rozměru akce – zatčení proběhlo na Novém Zélandu – až po osobnost šéfa Megauploadu, německého výstředníka, který si před časem nechal úředně změnit jméno na Kim Dotcom.

Film skončil. A je to ten druh thrilleru, u nějž je jasné, že přijdou další díly. Situace kolem copyrightu začala být složitá ve chvíli, kdy se pro uchování autorských děl začala používat digitální data, tedy začátkem devadesátých let. Internet tomu dal ten pravý odpich. Kopírování a stahování filmů, hudby a knih nelze zastavit. Čas morálních apelů je pryč, jediné, co jakžtakž funguje, je tvrdá ruka zákona. Logika SOPA je jednoduchá: nemůžeme klepnout přes prsty provozovatele obřích datových skladišť, máme ale páku na americké firmy, které jsou s nimi v tom či onom spojení. Zakažme Googlu, aby je zobrazoval ve výsledcích hledání; zakažme PayPalu, aby jim zprostředkoval platby. A tak dále.

Jenže tu jsou nežádoucí vedlejší účinky. Datová skladiště a anonymizéry představují také nezbytnou infrastrukturu pro politický disent v diktaturách. Pro lidi, kteří se odtrhli od té či oné sekty. Pro WikiLeaks. Anonymita může mít dobré důvody. A druhá věc: SOPA, jak byla navržena, se dá při troše zlé vůle použít proti kdekomu. Jasně na ráně je třeba YouTube, také plný materiálu, na nějž se vztahují autorská práva. Nebo samotný Google. Americké úřady by tak získaly zbraň proti komukoli, kdo by se zrovna znelíbil.

Proto přišel protest včetně začerněné Wikipedie, proto odmítl SOPA liberální americký prezident, proto nakonec i zákonodárci rozhodli, že zákon je třeba předělat.

Nic tím nekončí a nic se neřeší. Nikdo neví, jaké je správné řešení problému s copyrightem na internetu.
Jeden názor k úvaze bych si přesto dovolil předložit. Internet je – a odjakživa byl – funkční kompromis. Jeho síla je mimo jiné v tom, že dovede žít s rozpory. Každý, kdo se příliš horlivě pokusí strhnout jeho živou rovnováhu na svou stranu, časem zjistí, že je mimo hru. Týká se to jak pirátských ideologů a Megauploadu, tak konzervativních politiků zlobbovaných hollywoodskými studii. Bude to, jak to je: bez vítězů a poražených.

Autor je analytikem IT