Petr Paukner: Važme si víc biomasy. Může pomoci s energetickou krizí 

Česko řeší dilema, jak zvládnout energetickou krizi a rychleji transformovat energetiku

Česko řeší dilema, jak zvládnout energetickou krizi a rychleji transformovat energetiku Zdroj: Profimedia

Česko řeší dilema, jak zvládnout energetickou krizi a rychleji transformovat energetiku
2
Fotogalerie

Česko řeší dilema, jak zvládnout energetickou krizi a rychleji transformovat energetiku, aby nebyla závislá na komoditách z jedné země. Bohužel jak je českým specifikem, diskuzi nejprve dominovaly spory týkající se konce uhlí a nyní dostavby jaderných bloků. Transformace by ale měla být spíše souborem celé řady menších kroků, od renovací budov přes využití obnovitelných zdrojů až po decentralizaci.  

V energetice se pohybuji přes 40 let. A na základě své zkušenosti říkám, že podobně jako v investicích se ani v energetice nevyplatí dlouhodobě sázet na jednu kartu. To je první předpoklad, druhý je, že pokud existuje plán transformace, mají odpovědní nalézt dost odvahy a započít s ní bez ohledu na parciální zájmy. Vezměme si, že renomovaná Pačesova komise (Nezávislá energetická komise vedená profesorem Václavem Pačesem – pozn. red.), která řešila budoucnost české energetiky a jejíž závěry víceméně nyní narychlo naplňujeme, jednala už v roce 2008.

Jádro ano, ale…

V tomto týdnu zájemci odevzdali své nabídky na dostavbu jaderného bloku v Dukovanech. Ano, jádro nám pokrývá 40 procent spotřeby a brzy přijdou na přetřes také nutné a blížící se práce na prodloužení životnosti stávajících bloků. Pokud si vybavíte spory o taxonomii „zelených“ zdrojů a příklady ze zahraničí, kde zatím bezvýhradně dochází k několikanásobným prodražením výstavby bloků, získáme ohledně jádra dosti nejistý výhled.  

Obecně lze říci, že bychom se neměli připravovat na minulé války, ale na ty budoucí. A to znamená sledovat aktuální trendy. Těmi bezpochyby jsou decentralizace, komunitní energetika, výstavba bioplynových stanic, zateplování, využití baterií či větší využívání biomasy v teplárenství. 

VIDEO: Drahé energie a zastropování cen

Video placeholde
• Videohub

Suroviny budeme potřebovat vždy, štěpku zvlášť   

Co teď vidíme na trhu s energetickými surovinami? Vysokou míru volatility, nejistotu a někdy i paniku. Vysoké ceny plynu kvůli konfliktu na Ukrajině znemožnily, aby byl plyn využit jako spolehlivá komodita na přechod k zelenější energetice.  

Komodita, která nám ale opravdu může pomoci vypořádat se s nastalou situací, se nám povaluje v každém lese. Jde o biomasu, na jejíž dostupnost se můžeme spolehnout, jedná se o obnovitelný zdroj, a navíc jí nemáme zrovna málo. Představuje také ideální zdroj pro teplárny a má potenciál nahradit z velké části jak plyn, tak uhelné zdroje. 

I přes všeobecné nadšení pro fotovoltaiku či větrné elektrárny musíme mít na zřeteli fakta: v Evropě tvoří biomasa 60 procent produkce energie z obnovitelných zdrojů. Odstraňme štěpku a Evropa se v žádném případě nemůže považovat za „zeleného pionýra“. A podle toho se k biomase musíme chovat. Z mých nedávných zkušeností musím bohužel říct, že se tak neděje. 

Moje firma má kontrakt se státním podnikem Lesy ČR na odběr dřevní štěpky. Vloni jsem se zavázal, že budeme od Lesů ČR odebírat obrovské množství štěpky dalších deset let, a to za (v té době) bezprecedentně vysokou cenu. To celé v situaci, kdy nebylo jasné, jakým směrem se trhy budou ubírat tento rok, natožpak následující dekádu. Ale já biomase věřím, proto na sebe má firma vzala riziko i za cenu toho, že se pro ni časem může stát odběr nevýhodným. 

Státní podnik tak dostal stabilní výhled na hospodaření se strategicky klíčovou surovinou, a navíc na tom v porovnání s předchozí smlouvami výrazně vydělal. V minulosti totiž někteří dodavatelé odkupovali štěpku od Lesů ČR za symbolickou korunu a odvoz. Dnes nemyslitelné. 

Díky tomuto kontraktu se Lesy ČR, moje firma, ale třeba i Teplárenské sdružení dostaly pod tlak vlivných podnikatelských skupin. Přišly cílené útoky a spolupráce ze strany Lesů ČR začala drhnout. Dřevní štěpku začal například státní podnik vozit na jiné než smluvně domluvené lokality. Jenže to je u této suroviny zásadní problém. Není to uhlí, které se vozí klidně i stovky kilometrů, a stále to dává ekonomicky smysl. Využití biomasy je podmíněno precizní logistikou. Vozit ji k odběratelům dále než na 60 kilometrů přestává dávat energetický a ekonomický smysl. 

Ještě více zvláštní mi přijde to, že Lesy ČR nadále prodávají biomasu dalším odběratelům, kteří ji vesele vyvážejí přes hranice, kde za ni dostanou více než v Česku. My jsme se ve smlouvě zavázali, že česká štěpka zůstane v Česku. Prodej do zahraničí navíc tlačí nahoru i cenu na českém trhu. 

Bohužel státní podnik i některé podnikatelské skupiny hazardují s českým energetickým trhem. U těch druhých je to bohužel pouze s vidinou ekonomického zisku a neférové soutěže. Zvláště v současné těžké době považuji tento přístup za vysoce neetický. Stejně tak je pro mě nepochopitelné, jak někdo v dnešní době může nadřadit sobecké ekonomické zájmy nad zájmy společnosti a státu. 

U Lesů ČR šla snad nerozvážnost přičíst jisté paralýze ve vedení podniku, které dlouho čekalo, než současná vláda jmenuje do čela nového člověka. Toho Lesy ČR čerstvě mají. Upřímně mu přeji co největší nadhled a doufám, že s ním dorazí i větší míra racionality do jednání se smluvními partnery. 

Autor je majitelem skupiny Carbounion Bohemia