Veřejné finance, zdaleka nejen v České republice, čelí zdánlivě neřešitelné kvadratuře kruhu. Významné potřebě konsolidovat je, a pokud možno co nejdůsledněji a nejrychleji, stojí v cestě potřeba vyrovnat se s vysokými cenami především energií eskalovanými důsledky války na Ukrajině. Tato potřeba je v České republice o to závažnější, že země za poslední tři roky vykazuje vůbec nejhorší negativní vývoj ukazatelů fiskální disciplíny v Evropské unii. Řečeno slovy prezidenta Havla, naše veřejné finance nevzkvétají.
Jak na situaci reagovat s vědomím, že krátkodobé a dlouhodobé zájmy našich veřejných financí se tak liší, navíc s dodatkem, že tyto zájmy budou ve finále naplňovat politici, kteří budou chtít být opětovně zvoleni? Zde musejí spoléhat na mentální vyspělost svého národa, který na jedné straně chápe, že mimořádná doba si žádá mimořádné nástroje (to ohledně krátkodobých potřeb) a současně že bolavá struktura veřejných financí si vyžádá kúru, která některé může bolet.
Přesto i zde se mohou občas udát zázraky: v roce 2009 dnešní místopředseda Evropské komise a tehdejší lotyšský předseda vlády Dombrovskis prosadil ve své zemi plošné dvacetiprocentní snížení mezd, a přesto se mu od lidu dostalo takového pochopení, že krátce poté vyhrál volby.
Politika veřejných financí by se měla odehrávat nikoli stylem brzda – plyn, ale v rámci minimálně střednědobé strategie, která nebude mezi jednotlivými lety příliš překotná. To se dnes naplňuje velmi těžko. Při nynějších krizových opatřeních, která dále veřejné finance zatěžují, je třeba uplatnit zodpovědnou velkorysost: zajistit, aby se ekonomický i sociální systém v těžké době nevymkl z kloubů, ale současně nerozhazovat bezmyšlenkovitě a bez účelu. A při ostrém konsolidačním řezu, který nutně musí následovat, brát ohled na to, že bude-li příliš radikální, nastane „vylití dítěte i s vaničkou“.
I proto je vhodné mít na paměti, že reforma veřejných financí nemůže stát na několika málo radikálních opatřeních, ale musí stát na systémovém přístupu a nové definici role veřejných financí ve třetí dekádě 21. století. A tento systém začít vytvářet zcela od nuly, jinak zůstane rekonstrukcí toho stávajícího a zjevně již nevyhovujícího.
Autor je ekonom České spořitelny
