Fanoušci ruské agrese to rádi používají jako argument neschopnosti Západu. Ruská ekonomika totiž v minulém roce vyrostla o 3,6 procenta, což je více než Spojené státy nebo Evropská unie. Přestože jsme na Rusko uvalili z našeho pohledu drakonické sankce, skoro by se mohlo zdát, že se dotkly více nás než Ruska. Ale to není pravda a ani to nedává žádný smysl. Sankce se Ruska dotkly výrazně a růst je to takový typicky ruský – potěmkinovský.
Ještě v roce 2022 to vypadlo jinak. Ruský statistický úřad zveřejnil tehdy oficiální čísla za celou ekonomiku, která se propadla o 1,2 procenta. Vedle toho vypadá růst o 3,6 procenta jako zázrak, ale při bližším pohledu je to spíše jen statistická hra. Rusko financuje válku. Vládní výdaje narostly za dva roky o více než 30 procent. Většinu z toho tvoří nepřekvapivě výdaje na zbrojení, ale i důchody pozůstalým obětí či zraněným. Výrazným nákladem jsou i peněžní pobídky pro brance, které Putin a jeho režim posílá vraždit Ukrajince. Jsou to ohromné výdaje, které se ale začaly ve veřejných financích objevovat až později, protože ještě v roce 2022 Rusko skutečně věřilo, že půjde o bleskové obsazení území bez většího odporu.
Rus podniká s úrokem 16 procent
Pokud by tomu snad někdo nevěřil, můžeme porovnat inflace, kdy v Rusku jsme na posledních číslech na 7,4 procenta, zatímco v USA je to 3,1 a v Evropské unii 2,8 procenta. To je jeden z důsledků vyšších vládních výdajů. A i kdyby tohle nestačilo, stačí si představit, jak se asi žije a podniká v zemi, která má úrokové sazby na 16 procentech. Měnová politika musí krotit inflaci, kterou s sebou vysoké vládní výdaje a zadlužování přinášejí.
Když už jsme u dluhu, Rusko peníze na vyšší vládní výdaje nebere jen z trochu vyšších daní a odčerpání rezerv, které historicky mělo, ale také se zadlužuje. A to rekordně. V porovnání se Západem to jsou ještě pořád srovnatelná čísla, ale na Rusko, které bylo vždycky rozpočtově relativně konzervativní, je to nečekaný nárůst. Stačil jeden útok a za rok se celkový dluh zvedne o desetinu. I když je to z relativně malého čísla, jen to podtrhuje výše popsané.
HDP neukazuje, jak se lidem daří
Válka zkrátka stojí Ruskou federaci hodně peněz. V HDP to nakonec vypadá jako dobrý výsledek, ale když to přeženeme, tak HDP může růst i tím, že budeme všichni vyrábět samopaly a střílet jeden po druhém. Nikdo by nás ale v takovém případě neoznačil za bohatou zemi. HDP je velmi hrubá metoda měření blahobytu, ve skutečnosti je ale mnohem důležitější, kolik si můžou obyvatelé dovolit koupit chleba, novin a dovolených. Jestli pracují tam, kde jsou šťastní. Vládní nákupy zbraní a důchody zraněným a padlým můžou zvyšovat statistiky, ale nedělají zemi bohatou.
Špatně se to měří, navíc se musíme spolehnout na statistický úřad samotného Ruska, takže je to vše i s malým otazníkem. Faktem ale zůstává, že Rusko válkou nezbohatlo, i kdyby to HDP ukazovalo sebevíc.
Pohled na ekonomiku Ruska s sebou nese i jednu obří obavu. Stala se totiž tak moc závislá na válce, že i kdyby ta na Ukrajině skončila, jen stěží si lze představit, že by se ruská ekonomika tak rychle, jak se přeorientovala v loňském roce, dokázala obrátit směrem k produkci něčeho nedestruktivního. Snad to nepotvrzuje slova některých expertů na geopolitiku, kteří se obávají, že Rusko by si velmi rychle našlo nový cíl své agrese. Ekonomicky by to smysl pro Rusko dávalo a my bychom si na to měli dát pozor.
