Zpráva o tom, že americká společnost Intel v Polsku investuje 4,6 miliardy dolarů do stavby čipové továrny, v Česku vyvolala vlnu depresivních a nihilistických zpráv o tom, že nám sousedé zase utíkají a že žijeme v zemi bez vize a budoucnosti. Tak hrozné to nebude, v polovodičích jsme na slušné úrovni. Spíše jde o klasické české žehrání. Nicméně je třeba velmi zpozornět a v následujících měsících udělat řadu správných kroků.
Nejdříve k té vizi. Mapa komplexů, které americký podnik chce na starém kontinentu stavět, je postavená na strategickém čerpání z eurounijního Nástroje pro oživení a odolnost (RRF). O plánech se už nějakou dobu ví a Polsko na tom strategicky pracovalo. Česko nikoli a dlouho nepovažovalo čipy a polovodiče za klíčové do té míry, aby v tomto ohledu něco dělalo.
Dalším obrovským problémem jsou lidé. Polsko investuje do technického vzdělávání a Intel si Vratislav a okolí vybral i z důvodu dostatečného množství odborníků a schopnosti přilákání dalších ze zahraničí. Česko mnoho let mluví o podpoře a reformách školství, ale nic moc se neděje. Dostat do země studenty mimo EU, kteří by měli velký zájem a potenciál, je kvůli mnohaměsíční byrokracii skoro nemožné.
Do toho přišla zpráva, že vláda v návrhu rozpočtu chce snížit výdaje na vědu a výzkum až o deset procent. Podobné akce jsou z pohledu dlouhodobého rozvoje země velmi nebezpečnou myšlenkou.
Ilustrovat si to lze na zmiňovaném Intelu. Tato legenda Silicon Valley si prochází nejsložitějším obdobím své historie. Nový výkonný ředitel Pat Gelsinger se snaží vyřešit obří problémy, které mu nadělala předchozí vedení. Intel nějakou dobu nevedli technologové, ale „cifršpioni“ škrtající v R&D. Upřednostňovali okamžité zisky a úspory před dlouhodobým rozvojem. Schopní lidé odcházeli a Intel ztratil schopnost moderní výroby a napříkad v procesorech dnes často zaostává za AMD.
Gelsinger láká zpět technické mozky, prioritu hrají technologie a nové masivní investice. Intel chce postavit mnoho nových továren, což ho stojí většinu zisků. Jde o dlouhodobou novou strategii, kde naštěstí hraje roli i Evropa. Česko nyní potřebuje podobné strategické vedení a nakopnutí, nikoli škrtat ve vědě.
Peníze budou potřeba i jinde. Americký podnik Onsemi chce v Rožnově pod Radhoštěm udělat investici za dvě miliardy dolarů do strategického kompletního řetězce výroby čipů na bázi karbidu křemíku. Ty jsou důležité hlavně pro elektrovozy. Onsemi žádá po státu pobídku dvacet procent. Jsou zde náznaky, že by to mohlo vyjít a skutečně by to mělo být v našem zájmu.
Německý kancléř Olaf Scholz během své poslední návštěvy Prahy řekl, že podpora čipů bude drahá, ale že je to nutné. Tamní vláda zrovna odsouhlasila zvýšení dotace pro Intel a místo šesti mu poskytne deset miliard eur na továrnu ve východním Německu.
Pravicoví politici a ekonomové zřejmě u takových zpráv skřípou zuby, jenže polovodiče jsou vše, jenom ne volný trh. Státy se předhánějí v pobídkách a bez nich to nejde. Polovodiče jsou zcela klíčovou a strategickou oblastí v ekonomice i geopolitice, bez které pak stojí třeba výroba ve Škodovce.
Třeba taková Onsemi je pro nás důležitá i v tom, že jde o skutečně vyspělou výrobu. Intel v Polsku postaví „pouze“ továrnu na takzvané pouzdření a testování čipů, což je spíše konec potravního řetězce. Jenže v nedávné polovodičové krizi bylo pouzdření úzké hrdlo závislé na kapacitách zejména v Malajsii. Polsko by mohlo získat značná procenta tržního podílu a stát se strategickou ekonomikou.
