Pracovat je normální, učí se znovu Němci. Volná místa nestačí zaplňovat ani příval Ukrajinců
Letošní léto přineslo německé ekonomice sérii špatných zpráv. Nejprve poopravené součty výkonnosti ekonomiky, v nichž statistici prohloubili hospodářský pokles o několik desetin procenta HDP, dále americká cla a v srpnu potvrzení rostoucí nezaměstnanosti, která navíc po deseti letech opět vyskočila nad „magickou hranici“ tří milionů lidí bez práce.
Jak už to bývá, má i tato vážná pracovní rána do německého sebevědomí různé interpretace, které jistě stojí za pozornost, neboť se v nich zrcadlí vše, čím dnes německý pracovní trh skrytě i otevřeně žije a co ho trápí.
Notoričtí hledači negativních zpráv tvrdí, že krize je už tak hluboká, že ji dalších několik let nepůjde zastavit a že lidí bez práce bude přibývat, protože německé firmy dál propouštějí. Pozitivně naladění ekonomové a statistici se snaží najít na špatných číslech trochu nových kladných trendů. Ty spatřují především v tom, že v létě nezaměstnaných vždy přibývá a že podzim, opět jako vždy, vše zlepší. Jenže letos v srpnu přibylo 150 tisíc lidí bez práce, což je na sezonní výkyv možná až moc.
Reformní podzim
Vláda se samozřejmě dostala pod tlak, zajímavé je, že ten největší nepřichází ani tak od odborů a dalších sociálních partnerů, nýbrž od zaměstnavatelů. Prezident Svazu zaměstnavatelů Rainer Dulger například uvedl, že po třech letech recese by vláda už konečně měla něco udělat, a ne pořád zakládat nějaké rady a výbory, které ničeho nedocílily. „Německo potřebuje ‚reformní podzim‘. Vláda nesmí nadále odkládat, protahovat a oslabovat potřebná rozhodnutí, jež je nutné udělat teď hned,“ řekl Dulger a vyzval k tvrdému postupu zejména vůči lidem, kteří odmítají práci a zůstávají raději na sociální podpoře.
Počet lidí bez práce roste, jenže zároveň je velké množství pracovních míst neobsazeno. Některé výroby omezují svůj výstup i proto, že nemají lidi, a časem propustí i ostatní. Kromě toho, tvrdí ekonomové z německých think tanků ve shodě se statistiky, roste počet firem, které přesouvají své výroby do zahraničí. Důvodem není jen nedostatek kvalifikované pracovní síly, ale především vysoké ceny energie, které jsou velmi silným limitujícím faktorem zejména u průmyslu.
Roste nezaměstnanost, německé firmy a filiálky odcházejí do zahraničí, nejsou kvalifikovaní pracovníci, to je začarovaný kruh, z něhož se těžko vystupuje. Ministryně práce a sociálních věcí Bärbel Basová (SPD) vidí za složitou situací na německém trhu práce nejvíce globální ekonomické změny, včetně Trumpových cel, ale i dopady více než tři roky trvající ruské války na Ukrajině. Jenže místo plánované akce zase přišly jen pěkné řeči a fráze, tvrdí opozice.
„Potřebujeme jistotu pro podnikání a silné pobídky pro investice a zaměstnanost, abychom znovu generovali hospodářský růst a vnesli dynamiku na trh práce,“ řekla Basová, aniž by popsala, co přesně by to mělo být. S výjimkou miliardových investic do lepší infrastruktury.
Aby pracovat bylo normální
Zaměstnavatelé jsou přesvědčeni, že by pomohla motivace menších odvodů pro lidi, kteří raději pracují, než aby byli na dávkách, tak aby si fakticky vydělali více peněz než doposud. Aby se vyplatilo pracovat, a také – jak dokola opakuje kancléř Merz – „aby pracovat bylo normální“. Basová také připomněla, že stát dává peníze na pružnou rekvalifikaci lidí, včetně vyškolení cizinců, kteří do Německa přicházejí z celého světa. Jenže, jak ukazují nová čísla, i tady leccos vázne.
Loni bylo na tzv. pracovní učební stáží 475 tisíc lidí, předloni ještě o pět tisíc víc, letos se očekává další pokles. Za deset let takto z tohoto vzdělávacího segmentu zmizelo 80 tisíc cvičebních výukových míst. Zájem padá mezi rodilými Němci, naopak poměrně rychle vzrostl zájem o vyučení na pracovních stážích mezi cizinci.
Za deset let se zdvojnásobil, a táhne zejména mladé Vietnamce (7100 osob), skokově (trojnásobně) se v číslech o stážích zvedl počet lidí z Ukrajiny (5800). Mírně poklesl zájem Syřanů, přesto je jich ve výukovém učňovském programu skoro sedm tisíc. Zajímavá je struktura povolání, o něž je největší zájem, což samozřejmě odráží poptávku trhu. Mezi muži je to mechanik automobilového průmyslu a IT odborník, mezi ženami pomocná či asistenční práce všeho druhu, od zdravotnictví po administrativu.
Ani tato poměrně robustní rekvalifikační nádrž k naplnění německého pracovního trhu nestačí a počet lidí bez práce dál paradoxně roste. Všichni ekonomové se nicméně shodnou, že se velmi rychle půjde pod tři miliony lidí bez práce. Větší a citelnější změnu ale přinese až výrazný ekonomický růst, a ten se čeká nejdříve ve druhé polovině příštího roku, možná až v roce 2026.
Dost času na to, aby vláda naplnila své reformní sliby a motivačně změnila napětí mezi prací a pobytem v sociální síti. Skutečná „magická hranice“ pracovního trhu je přece pro kancléře a jeho lidi právě tady. Ví se o ní, jen začít politicky čarovat.
