Praha honí příliš zajíců. Na stavbu okruhů roky kašlala, ale už plánuje další megalomanské projekty
Zatím nedokončených nebo nerealizovaných projektů a investic leží Praze na stole celá řada. Tři z nich jsou ovšem natolik klíčové, že případný úspěch či neúspěch jejich realizace ovlivní rozvoj města na desítky let dopředu. Na nich se ukáže, jestli má vůbec šanci a vůli stát se až dvoumilionovou evropskou metropolí. Aby to Praha dokázala, musí se umět poučit ze svých chyb. A že jich za poslední léta nebylo málo.
Je zajímavé sledovat, jak se různé instituce ke svým projektům staví z pozice investora odlišně. Pražský magistrát a dopravní podnik na straně jedné, dále pak Ředitelství silnic a dálnic nebo Správa železnic – každý z nich má svůj vlastní postoj a své vlastní východisko, výsledek je ale často tentýž. A to patová situace.
Výrazným příkladem, který tuto situaci skvěle ilustruje, je dostavba Městského okruhu s napojením na tunel Blanka. Tato investice je pro budoucnost města naprosto klíčová. Bez ní se – obrazně řečeno – nemůžeme hnout kupředu adekvátní rychlostí, stejně jako kolony na magistrále. Bohužel se ale zároveň jedná o stavbu, která je odstrašujícím příkladem pro další infrastrukturní projekty nejen v Praze. Vyvstává proto otázka, jestli magistrát, do jehož kompetence projekt spadá, dělá skutečně vše pro to, aby se okruh realizoval včas a bez dalších zbytečných komplikací.
V polovině ledna museli pražští radní zatáhnout za záchrannou brzdu vozu, který se řítil do propasti. Doslova za pět minut dvanáct spustili zadávací řízení, jehož vítěz posune dostavbu chybějící části Městského okruhu až k vydání stavebního povolení – zdůrazňuji, že nepravomocného. Ale i to by byl obrovský posun. Magistrát přitom získal na dostavbu okruhu kladné stanovisko dopadů na životní prostředí EIA už v říjnu 2012, tedy před třinácti lety.
Tento posudek je ale platný je pět let, přičemž Praha už si ho zvládla třikrát prodloužit. Současná EIA na dostavbu okruhu je platná do října 2027, ale tento termín je kvůli legislativním změnám už konečný. Hlavní město proto musí zhruba do dvou let získat stavební povolení, aby celý projekt nespadl pod stůl.
Zamrzlý Městský okruh
Možným lékem na tyto neduhy by přitom do budoucna mohlo být kupříkladu posílení pravomocí oddělení, které by se na obdobné strategické investice speciálně zaměřilo. A to optimálně v rámci odboru městského investora.
Pokud by celý proces musel začít nanovo, Městského okruhu bychom se dočkali až tak v roce 2050. Ale ani když se to povede, nebude mít Praha zdaleka vyhráno. Městský okruh totiž není jediným rozpracovaným projektem, na který nemá hlavní město momentálně peníze. Jistě není potřeba připomínat, jak je kompletní Městský okruh pro Prahu a tolik vzývané zklidnění magistrály důležitý. První část okruhu (Barrandovský most) začala fungovat v roce 1983, tedy před 42 lety, naposledy byl otevřen tunelový komplex Blanka před deseti lety. Od té doby se v přípravě této mnohogenerační stavby nestalo téměř nic.
Současná vládnoucí pražská koalice například ze 455 milionů korun na okruh v loňském rozpočtu proinvestovala neuvěřitelných 10 milionů. Není zadaný podrobný geologický průzkum, není získané územní rozhodnutí, není připravena změna územního plánu.
Značný vydírací potenciál
Druhá případová studie, tentokrát o Pražském okruhu, není o nic moc povzbudivější. Roky plánovanou severní část Pražského okruhu chce Ředitelství silnic a dálnic začít budovat v roce 2028. Letos hodlá odstartovat výkup pozemků mezi Ruzyní, Suchdolem a Březiněvsí. Řidiči by pak celý vnější silniční okruh mohli využít za pět až šest let.
Posunu v přípravě sice pomohlo, že EIA na první úsek nedávno skončila kladným stanoviskem. Jenže na další fázi mezi Březiněvsí a Satalicemi ještě nebylo kladné stanovisko EIA vydáno. A hrozí, že se jen tak nedočkáme.
S naplánovaným vedením okruhu nesouhlasí některé z 57 samosprávných pražských městských částí. Ty mají v současném systému rozhodování ve městě poměrně značný vydírací potenciál. Dostavba chybějícího Pražského okruhu na severu je přitom zcela nezbytná pro propojení severozápadních částí Prahy s okolními oblastmi. Odlehčí přetíženým komunikacím v centru a výrazně zlepší plynulost dopravy v metropoli.
Opět krátký exkurz do minulosti: první úseky Pražského okruhu byly otevřeny v roce 1984, s dobudováním celého Pražského okruhu se tehdy počítalo v roce 2015. Jako poslední byl otevřen jihozápadní úsek od Slivence k D1, a to před patnácti lety.
Nejdřív domácí úkol
Nyní vedení města přichází s velkolepou vizí podzemní dráhy, která jednoznačně patří mezi zmíněné tři klíčové infrastrukturní projekty. Praha Metro S jednoznačně potřebuje, aby odvedla příměstské vlaky do podzemí, zkrátila jejich intervaly a vytvořila kapacitu pro vysokorychlostní spoje. Výhledově tak o ní můžeme hovořit jako o třetí klíčové investici do infrastruktury. Ne však ve chvíli, kdy vedení města v budování své životně důležité infrastruktury v posledním desetiletí naprosto selhalo.
Stavba tohoto přelomového projektu by podle náměstka primátora Petra Hlaváčka mohla začít „už po roce 2030“. Všimněte si slovíčka „po“. Současná politická reprezentace přichází s tak náročným projektem, jakým je uzel nových železničních tras pod centrem města, v prvé řadě by se ale měla soustředit na dokončení už dávno zahájených investic. Kdyby raději nejdříve mnohem svědomitěji tlačila na dokončení obou okruhů, nepromeškala nutné termíny a zajistila finance tak, aby se stavba nemusela opět odkládat. Pak můžeme směle pracovat na další infrastruktuře.
Autor je předsedou Hospodářské komory hl. m. Prahy.
