Pravičák nemůže být z vládního balíčku šťastný. Ale ODS kvůli tomu nejspíš nezatratí

Petr Fiala na ideové konferenci ODS (13.5.2023)

Petr Fiala na ideové konferenci ODS (13.5.2023) Zdroj: CNC / Renata Matějková

Potřebujeme napravo novou stranu? Tahle otázka se objeví vždy, když roste nespokojenost s „vlajkovou lodí pravicové politiky“ – s ODS. Neoslabila v pětikoalici? Má ještě nějakou ideologii? Nedělá levicové reformy a nesklání se před „radikálně liberálním“ Zeleným údělem?

Ideje občanských demokratů se vejdou do jejich dvou úspěšných volebních hesel: „Budoucnost máte ve svých rukách“ a „Společně po modré“. První pochází z roku 1992, druhé z roku 2006 a společně vystihují rysy, které tvoří základ genetické výbavy pravověrného ódéesáka: bránit individuální aktivitu, zodpovědnost a svobodu ve všech podobách a být hegemonem na pravici. Fungovat jako catch all party integrující všechny směry pravicového myšlení.

Étos ODS spočíval vždy v tom, že nechce lidem diktovat, co mají dělat, ani se jim populisticky podbízet. Místo toho předkládá hodnoty a stabilní program, k nimž se může svobodně přidat každý, kdo se s nimi ztotožní. Co z toho zůstalo? Nepochybně brilantní rétorika předsedy Petra Fialy, na němž se pozná, že je politolog a věci má ideologicky srovnané. A pak nezpochybnitelný fakt, že nikdo jiný relevantní na pravici prostě není.

Pravičákům dnes nezbývá než dát hlas ODS, pokud tedy chtějí, aby měl nějakou váhu. Nehřeší na to občanští demokraté? Cena za vládnutí s liberály a nakonec i křesťanskými konzervativci, kteří jsou od nich ekonomicky vlevo, je samozřejmě vysoká. Nicméně rozumní sympatizanti tohle pochopí, znají cenu kompromisu a nejsou to extremisté. Ale přeci jen se vtírá do hlavy neodbytná otázka: platí ODS za koaliční dohodu ústupky ve své „víře“? Nebo už ji sama ani nemá? Ohlášené zvýšení daní živnostníkům je pořádná rána kmenovému elektorátu. Třeba je to jediný krvavý kompromis, který bylo třeba učinit, ale proč pak nebyla ODS daleko agresivnější při snižování výdajů?

Pravičák může pochopit, že ho jeho strana „natře“, ale chce spolu s tím vidět, že výměnou za tuto oběť ODS skoncuje s levičáckou marnotratností. Nic takového se nestalo, snad s výjimkou neinvestičních dotací, které ale obestírá mlha a kde kabinet mohl být odvážnější. Nemluvě o státních zaměstnancích, na nichž se skoro nešetří… Z vládního balíčku pravičák nemůže být šťastný. Nejspíš kvůli tomu ODS nezatratí, umí si výsledek nějak „racionalizovat“ a nakonec si pragmaticky řekne, že s jinou vládou by nebylo vůbec nic, ale jeho důvěra je nalomena.

Co možná znejistí mnohé z nás více, je obava, jestli premiér nepůjde příliš na ruku Pirátům. Ti se stále prosazují s „progresivistickými“ nápady, ačkoli vláda jako celek je nepřipouští. Zatím je ono nadbíhání „radikálnímu liberalismu“ spíše rétorické, a tak lze chápat, že na celostátním pirátském fóru mluví předseda ODS jinak než na vlastní ideové konferenci. Jenže právě tam se o uplynulém víkendu stalo něco vážného. Přesněji řečeno nestalo. Pravičák by čekal, že na takovém fóru v tomto čase se občanští demokraté jasně vymezí proti největší hrozbě pro jejich hodnoty, což je podle mého soudu evropský Green Deal. Ten ve své současné podobě bere jednotlivcům iniciativu a právo rozhodovat o vlastním osudu, pošlapává svobodu a kapitalismus.

Když vstoupila ODS do vlády v čele koalice Spolu, byly jasné dvě věci: jinak než touto cestou by se nedostala k moci a pravicoví voliči byl nadále zůstali zcela mimo. A zadruhé: za spojení s Piráty s Starosty je nutné zaplatit kompromisy. Čekali jsme, jak to dopadne v praxi. Před kabinetem stály tři velké politické úkoly. Reagovat na ruskou agresi na Ukrajině, řešit domácí rozval veřejných financí a prosadit české zájmy v Evropské unii, pokud jde o zelenou transformaci.

Jak v tom všem obstála „pravicovost“ současné ODS? Zásadový postoj Spolu k válce na Ukrajině už jsme vyzdvihli opakovaně. Zde konzervativec nemá co vytýkat. Horší už to je se zmíněným záchranným balíčkem, kde pravičáci čekali razantnější škrty. Ale pořád lepší než nic. Zásadní zkouškou se teď stanou volby do Evropského parlamentu. S jakým programem do nich ODS půjde? Sama, nebo pod značkou Spolu? A s jakými lidmi?

Jádro elektorátu ODS drží, ale preference strany celkově slábnou a bude zajímavé sledovat, jak se do toho promítne právě konsolidační balíček. Opět bude hodně záležet na komunikaci s voliči, která nadále často vázne. Ale to je v zásadě pohled do zpětného zrcátka, budoucnost jsou právě volby do Evropského parlamentu, které se konají za rok. Pravicoví voliči budou od strany chtít slyšet, co udělá pro záchranu českého průmyslu a ekonomiky na evropské půdě. A vážné chyby už znovu neodpustí.

Pozornost se postupně přesune z Prahy do evropských institucí. Evropský parlament (EP) má navzdory přesvědčení části veřejnosti význam a moc, navíc právě on se v minulých letech stal centrálou „klimafanatismu“ a šel mnohdy dál než Evropská komise. V ostrém kontrastu k tomu je zájem, kterého se mu dlouho dostávalo v Česku, včetně skutečnosti, že sem strany často vysílaly politická béčka (samozřejmě jsou výjimky!).

Přinejmenším jeden člověk už si ale uvědomil důležitost EP: Andrej Babiš. I to by měl Petr Fiala brát v úvahu. Pokud se nám má podařit revize Zeleného údělu, abychom uhájili naše národní zájmy, pak musíme začít právě v Evropském parlamentu. Jistě, podstatné jsou výsledky v Německu, Francii, Itálii, Španělsku… ale nemůžeme rezignovat na náš podíl. Musíme mít jistotu, že nás v Bruselu a Štrasburku zastupují těžké politické váhy. Lidé, kteří mají jasno v tom, že potřebujeme, aby se jádro zrovnoprávnilo s energií ze slunce a větru, aby naše firmy dostaly šanci přežít v boji s asijskou a americkou konkurencí, aby Češi měli na účty za energie.

Video placeholde
Fiala na konferenci ODS: Přínos naší vlády je větší, než u obou populistických vlád • ČTK

O tomto všem se nyní nerozhoduje na národní, ale na evropské úrovni. Naše možnosti, jak zajistit „energetickou suverenitu“, po níž premiér volá, jsou omezené. Stejně jako snaha podpořit firmy, které soupeří v neférové soutěži s podniky ze zemí, jež nedrtí nesmyslný systém drahých povolenek, hromada zelených regulací a zákazů a mají několikanásobně levnější elektřinu. Je nutné svést souboj s klimatickou lobby přímo v Bruselu. Domácí politika ODS pravičáky úplně nenadchla, kdo ale není extremista a chápe nutnost kompromisů, tak ji za to nezavrhne.

Na přístupu k evropským volbám se ukáže, jak vážně to strana myslí a zda si pořád pamatuje a udržuje hodnoty, na nichž vznikla. V rámci Spolu má hlavní slovo. Pokud nepůjde dohodnout se v koaliční trojici na „klima realistickém“ programu, je v tomhle boji ODS sama. Vraťme se na začátek: Potřebujeme tedy novou pravicovou stranu? Odpověď zní, že pro ODS pořád platí její vlastní slogany. „Budoucnost má ve svých rukách“, a pokud chce jít do eurovoleb společně, tak „po modré, ne po zelené“. Jinak jí voliči utečou klidně k ANO. Jistě, Andrej Babiš se jako premiér nevyznamenal a odmával vše – včetně Green Dealu. Jako populista ale umí i plnit, co slíbil, pokud mu o to skutečně půjde. U ODS to je ale něco jiného, to je strana hodnot. Tak ať je důsledně brání. Nebo tu brzy nemusí být…

Autor je komentátorem Info.cz.