V posledních měsících se zas a znova ozývají ustarané poznámky, že se české ekonomice z hlediska růstu hrubého domácího produktu (HDP) daří nejhůř z celé Evropské unie; že prý se stala novým nemocným mužem Evropy; že prý tady děláme všechno špatně, že jsme líní, stát funguje mizerně a podle toho to teď s námi vypadá. S tím pesimismem bych to nepřeháněl. Nemyslím si totiž, že bychom se měli tak hluboce trápit vývojem samotného HDP.
Nenarážím teď na debatu (jistě správnou, důležitou a zajímavou), že HDP je špatným ukazatelem blahobytu, protože v sobě nezahrnuje zhoršování životního prostředí nebo zdravotního stavu populace. Měření těchto neekonomických aspektů a jejich „smíchání“ s těmi ekonomickými je nesmírně složité, a právě proto dodnes žádný všeobecně uznávaný a běžně používaný ukazatel celkového rozvoje dané ekonomiky neexistuje.
Tak daleko ale zacházet nemusíme. Stačí si uvědomit, že HDP měří ekonomickou aktivitu uskutečněnou na daném území, a je jasné, že jde o číslo, které by nás vlastně zas tak moc zajímat nemělo. Pro mou životní úroveň přece není důležité, kolik toho odpracuju, ale co z toho mám. Jistě to spolu úzce souvisí, ale pokud se tyto dva pohledy z nějakých důvodů od sebe odchýlí, víc než můj výkon mě zajímá můj příjem.
Namísto HDP se proto jako relevantnější zdá jiný už dávno existující a statistickými úřady běžně počítaný ukazatel: hrubý národní důchod (HND). Namísto toho, kolik na daném území proběhlo ekonomické aktivity, tento ukazatel měří, jaký plynul lidem žijícím na tomto území z jejich ekonomických aktivit po celém světě příjem.
Z pohledu změny reálného HDP oproti roku 2019 bude (podle prognózy Evropské komise) Česko letos skutečně na chvostu Evropy. Ovšem z pohledu změny HND budeme letos už devět procent nad rokem 2019, zatímco v Evropské unii jako celku to bude v průměru jen pět procent. Takže oprava: Česko je na tom aktuálně vlastně docela dobře.
Autor je ekonom České spořitelny a člen výboru pro rozpočtové prognózy
