S blížícími se prezidentskými „volbami“ v Rusku se množí diskuze o tom, co se bude dít v bezprostředních dnech či týdnech po nich. Ačkoli by mohl Vladimir Putin jako neomezený vládce ignorovat cokoli a s popularitou si nedělat hlavu, přece jen nechce před 15. březnem sahat k převratným změnám. Zatímco další vlna mobilizace se už stala evergreenem, významné změny se očekávají i v hospodářství. Stále více se tak mluví o tom, že ministerstvo financí zpracovává návrhy na zvýšení daní, které by zalátaly díry ve státním rozpočtu způsobené válkou i sankcemi. Dotknou se všech ruských občanů, kteří budou muset přispět na válku proti Ukrajině i ze svého, a to nejen prostřednictvím různých „dobrovolných“ příspěvků.
Článek původně vyšel na info.cz.
Zajímavé změny se ale podle některých zpráv chystají i v personální oblasti. O sporech šéfky ruské centrální banky Elviry Nabiulliny s poradcem (pomocníkem) Vladimira Putina pro ekonomické otázky Maximem Oreškinem jsem už v minulosti psal na info.cz. Oreškin vyčítá Nabiullině to, že příliš restriktivní monetární politikou podvazuje ekonomický růst, zatímco nadsazuje riziko inflace.
Nabiullina také není zrovna příznivkyní různých úlev typu zvýhodněných hypoték, což se ostatně dá od centrální bankéřky čekat. Nabiullina kritizuje i příliš uvolněnou fiskální vládní politiku, tedy něco, za čím přímo či nepřímo stojí právě Oreškin.
Nabiullinu oslabil odchod její dlouholeté spolupracovnice Ksenii Judajevoj z ruské centrální banky, podle kanálu Nezygar pak ministerstvo vnitra vyšetřuje dalšího jejího spolupracovníka, viceguvernéra Alexeje Simanovského. I když si Vladimir Putin – podle všeho – Nabiulliny a jejích odborných kvalit cení, je zřejmé, že je proti ní veden útok s cílem právě tyto kvality zpochybnit.
Ještě výraznější ale mohou být změny na postech šéfů Gazpromu a Rosněfti, dvou státních firem ovládaných Alexejem Millerem a Igorem Sečinem. Oba jsou, respektive před válkou byli, známí jako velmi blízcí spolupracovníci (či spíše asistenti) Putina.
VIDEO: Profil Vladimira Putina
Jejich kvalifikace pro nástup do těchto funkcí v prvních letech nového tisíciletí ovšem nebyla založena na odborných kvalitách – ani jeden neměl zkušenosti z ropného sektoru. Miller pracoval na petrohradské radnici (pod Vladimirem Putinem) a následně na řízení petrohradského přístavu, Sečin byl Putinovým asistentem, šéfem prezidentské administrace či vicepremiérem.
Jejich dosazení do funkcí mělo zajistit kontrolu nad oběma podniky a také posílení statusu státních firem ve světovém měřítku. Toho dosahovali primárně extenzivním růstem, kdy svoje konkurenty pohlcovali často s použitím státních orgánů (stačí si připomenout případ Juganskněftěgaz, respektive Jukos). Zvláště Gazprom byl pro Putina srdeční záležitostí, podle Michaila Zygara, známého ruského novináře, byl Putin dokonce tím, kdo Gazprom reálně řídil.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
