K dnešnímu dni nabývá účinnosti nový zákon o ochraně oznamovatelů. Česko tím, nutno říci, že se značným zpožděním, plní své unijní povinnosti v uvedené oblasti. Zatímco například velkým firmám zákon již nyní přináší povinnost zavést vnitřní oznamovací systém, povinné subjekty zaměstnávající 50 až 249 zaměstnanců (s výjimkou veřejných zadavatelů) tak mají učinit nejpozději do 15. prosince 2023. Koho se nové povinnosti dotknou a jak se na ně připravit?
Předně je třeba říci, že přijetí tohoto zákona obecně představuje krok správným směrem. Ačkoliv s sebou totiž nová legislativa nese i řadu problematických aspektů, které bude v praxi třeba řešit, firmám zavedení či revize stávajících oznamovacích kanálů prospěje. Mezi základní pilíře fungování každého podniku by totiž mělo patřit dodržování etických hodnot i právních předpisů, férovost a transparentnost. Je tedy v zájmu samotných firem, aby nežádoucí jednání, ke kterým u nich může docházet, byla včas odhalena, důsledně prošetřena a spravedlivě vyřešena. Ostatně valná většina společností, které si udržují vysoký standard firemní kultury, má už dnes oznamovací linku v nějaké formě zavedenou.
Zákon nastavuje minimální laťku
Nový zákon o ochraně oznamovatelů, který byl v červnu vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 171/2023 Sb., nepřichází s přehnaně byrokratickými povinnostmi. Zavádí zejména minimální standard ochrany oznamovatelů, tzv. whistleblowerů. To jsou obecně lidé, kteří se v souvislosti se svou pracovní činností dozvěděli o možném protiprávním jednání a učinili o tom zákonem stanoveným způsobem oznámení. Může se jednat nejen o současné či bývalé zaměstnance daného subjektu, ale například i o uchazeče o zaměstnání, stážisty, dobrovolníky, spolupracující OSVČ nebo dodavatele. Těmto osobám nová legislativa umožňuje oznámit podezřelé nebo nezákonné jednání bez obav z odvetných kroků ze stran těch, pro koho pracovní činnost vykonávají.
Povinnosti stanovené novým zákonem se vztahují například na některé orgány veřejné moci, většinu veřejných zadavatelů či na subjekty v soukromém sektoru s 50 a více zaměstnanci a další. Zákon jim ukládá mimo jiné povinnost zavést vnitřní oznamovací systém, který bude fungovat jako kanál pro nahlášení protiprávních jednání.
Zmíněný systém by měl být řádně udržován a spravován. Zároveň musí být jmenována i příslušná osoba (nebo osoby), které budou oznámení přijímat, posuzovat jejich důvodnost a navrhovat nápravná opatření. Oznámení bude nutné uchovávat po dobu pěti let.
Padouch, nebo hrdina?
Je zřejmé, že tento zákon přináší do českého pracovního prostředí významné změny. Může otevřít dveře k větší transparentnosti a posílit důvěru ve veřejné instituce i soukromé subjekty. Je nicméně třeba zdůraznit, že implementace nových pravidel přinese společnostem také mnohé výzvy a požadavky na přizpůsobení interních systémů a procesů.
Ze své praxe, kdy s implementací oznamovacího systému českým firmám pomáháme, jsem ale nabyla dojmu, že to pro firmy paradoxně může být snazší částí úkolu. Mnohem náročnější je totiž vytvořit otevřenou firemní kulturu, která skutečně podporuje oznamování. Kulturu, jež chápe, že oznámení není známkou neposlušnosti, nebo dokonce udavačství, ale slušnosti, zásadovosti a respektu k pravidlům. To je vždy dlouhodobá práce, kterou za firmy samotné zřízení interního oznamovacího kanálu nezařídí.
Autorka je partnerka a vedoucí týmu Business Integrity v advokátní kanceláři Deloitte Legal.
