Přijímačky začaly. Zrušení víceletých gymnázií ničemu nepomůže. Proč jsou nenahraditelná?
V úterý začaly přijímací zkoušky na víceletá gymnázia, ve středu čeká uchazeče druhý termín. A spolu s nimi se do veřejného prostoru opět po čase vrátila debata o smysluplnosti těchto všeobecných vzdělávacích institucí. Skuteční i samozvaní vzdělávací experti znovu argumentují, že zrušení víceletých gymnázií by skoro jako mávnutím kouzelného proutku vyřešilo nerovnosti v českém vzdělávání, ne-li snad všechny neduhy celého systému. Jenže co když je to právě naopak?
Víceletá gymnázia někteří experti viní ze zvětšování sociálních rozdílů mezi dětmi a z jakéhosi „intelektuálního oslabení“ vyšších ročníků základních škol, které kvůli každoročnímu odchodu tisíců dětí na gymnázia údajně zůstávají bez pozitivních vzorů. Česká ekonomika si tak do budoucna prý zadělává na problém, když vyčleňuje úzkou skupinu dětí z celku a nevytváří prostor pro dostatečnou sociální mobilitu.
Hlavním omylem těchto pravidelných výronů kritiky je, že začínají analyzovat problémy českého vzdělávacího systému od prostředka, a ne od jeho kořenů. Na víceletá gymnázia totiž řada dětí přichází už z výběrových základních škol. Jelikož v Česku nefunguje princip spádovosti, postupně došlo k vytvoření elitních základních škol, které děti segregují ještě mnohem dříve než v páté třídě.
Elitní základky se ale tvoří i v rámci přirozené spádovosti, například v satelitních obcích u Prahy, kde žije nadprůměrný počet vysokopříjmových rodin. A je třeba jít ještě dál. Některé děti na tyto výběrové základní školy přicházejí už z výběrových mateřských škol. Pokud tedy mluvíme o segregaci, musíme jít na úplný začátek vzdělávacího procesu, ne řešit jeho prostředek.
Důsledek problému, ne jeho příčina
V této souvislosti je také nutné zmínit celou paralelní větev soukromého předškolního vzdělávání a základního školství, která z celku vyčleňuje děti jen na základě kapitálu jejich rodin. Víceletá gymnázia jsou jen malým střípkem v mnohem širším problému, který trápí české školství. Tím je především slabá úroveň průměrného základního školství, z něhož mají děti i jejich motivovaní rodiče tendenci utíkat. Víceletá gymnázia v dnešní podobě jsou tedy spíš důsledkem tohoto problému než jeho příčinou. Pokud by tomu tak nebylo, neexistoval by každoroční převis poptávky po gymnáziích z řad dětí nespokojených na základních školách.
Jako neprůstřelný důkaz nulového přínosu víceletých gymnázií bývá často zmiňován výzkum CLoSE z roku 2017. Jeho výsledky ale bývají dezinterpretovány jako například v analýze obecně prospěšné společnosti EDUin, která ostatně víceletá gymnázia kritizuje dlouhodobě a zmíněný výzkum vykládá tak, že mezi studenty na konci nižšího stupně víceletých gymnázií a žáky devátých ročníku základních škol nejsou významnější rozdíly v přidané hodnotě, kterou si děti z jednotlivých typů vzdělávacích ústavů odnesly. Z osm let starého výzkumu vyplývá, že tomu tak skutečně bylo v matematice a v cizích jazycích.
Ovšem tento výzkum zároveň ukázal jasný rozdíl v posunu čtenářské gramotnosti právě u studentů víceletých gymnázií oproti žákům základních škol. A hlavně: Výzkum vůbec nezkoumal všeobecné znalosti dětí, přičemž právě všeobecné vzdělání je hlavní devízou a důvodem existence gymnázií. Současným trendem v Evropě je právě posilování všeobecného vzdělávání na úkor toho odborného i vzhledem k tomu, že velký počet profesí, jež existují dnes, může za 30 let z trhu práce zmizet nebo zásadně ubývat.
Opakovaný výzkum CLoSE z roku 2022 pak ukázal podobný přínos víceletých gymnázií a vyšších ročníků základních škol v češtině a čtení, naopak v matematice a v „kompetencích k učení“, tedy v získávání, analyzování, organizaci a v porozumění novým znalostem prokázal vyšší přínos víceletých gymnázií.
Jednoznačný (a hlavně jednoduchý) závěr o smysluplnosti víceletých gymnázií tedy z těchto výzkumů nelze učinit, ačkoliv tak někteří vzdělávací experti opakovaně činí. O nedostatku dat hovoří na mnoha místech i odborný článek Jany Strakové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR z roku 2010. Tento článek ale opět pracuje jen se znalostí čtenářské gramotnosti a matematiky, nesrovnává všeobecný přehled absolventů osmiletých a čtyřletých gymnázií.
FLOW: Jednotné přijímací zkoušky moc objektivní nejsou. Brno může ukazovat Praze, jak zlepšovat život dětem, tvrdí učitel Pražák
Analýza obecně prospěšné společnosti EDUin označuje víceletá gymnázia za jakýsi relikt rakousko-uherské a prvorepublikové minulosti s tím, že „tehdy na nich ovšem studovalo do dvou procent populace“, a ne až přes deset procent žáků jako nyní. Jenže kolik lidí před 100 lety studovalo na vysokých školách a kolik jich tam studuje nyní? Toto srovnání poměrně kulhá a zcela pomíjí širší poptávku lidí po kvalitnějším (i všeobecném) vzdělání.
Víceletá gymnázia byla komunisty zrušena v roce 1948 jako buržoazní přežitek, který nemá v rovnostářské socialistické společnosti co dělat. O tom, že by česká společnost jako celek díky tomu dosahovala během komunismu nějakých zázračných vzdělanostních met, žádné důkazy neexistují. Podobný model víceletých gymnázií jako v Česku existuje stále i v Německu, Rakousku, v Maďarsku a na Slovensku, a to zjevně hlavně z tradičních důvodů.
Žádná katastrofa se nekoná
V aktuální vzdělávací Strategii 2030+ je mimo jiné uvedeno: „Žádoucím stavem je, aby na víceletá gymnázia v rámci celé ČR odcházeli žáci s mimořádnými studijními předpoklady (tj. cca 5–10 procent žáků) a v žádném regionu počet odcházejících žáků výrazně nepřekračoval 10 procent“. Loni byl tento práh překročen ve čtyřech ze čtrnácti krajů, předloni jen ve dvou, takže o žádnou katastrofu se nejedná a valná většina země tento cíl splňuje.
Tradičně nejvyšší zájem o víceletá gymnázia a největší kapacita těchto gymnázií je v Praze, která dokonce usiluje i o jejich rozšiřování, protože do hlavního města míří za vzděláním také mnoho dětí ze středních Čech. Zároveň většina voličů si konec víceletých gymnázií nepřeje. Jít proti voličům a poptávce není v demokratické společnosti úplně rozumné, zvlášť když je tato poptávka tažená zcela přirozenou a potřebnou snahou o co nejlepší vzdělání. Ta by se naopak měla podporovat, ne dusit.
Analýza obecně prospěšné společnosti EDUin dále trochu nepodloženě tvrdí, že „u nás se budoucí lékař s budoucím dělníkem potkávají pouze po dobu prvních pěti let školní docházky, pak se jejich cesty rozdělí a hrozí, že spolu budou v budoucnosti obtížně komunikovat“. Co když se ale budoucí lékař s budoucím dělníkem ve vzdělávacím procesu vůbec nepotkají, protože onen lékař se začíná vzdělávat od ostatních odděleně už na výběrové bilingvní mateřské škole, kde se platí poměrně vysoké školné? Na to už analýza odpovědi nepřináší.
Po zrušení gymplů se děti přesunou na placené školy
Naopak stanovuje hypotézu, že „po hypotetickém zrušení víceletých gymnázií by ustal odliv žáků s nejvyšším studijním potenciálem a ti by zůstali přirozenými tahouny svých původních studijních skupin“. Z čeho toto přesvědčení plyne, není zřejmé. Co když po zrušení víceletých gymnázií, které zřizují kraje, dojde jen k tomu, že děti, které by na ně za normálních okolností šly, přejdou na soukromá (tedy placená) víceletá gymnázia nebo na všeobecně vzdělávací školy, které zřizují církve? Zlepší se tím segregace dětí, nebo se ještě zhorší, když bude z velké části zcela nepokrytě založená na finančním zázemí rodiny?
Pokud bychom zrušili víceletá gymnázia, nijak nezabráníme motivovaným rodičům, aby dále investovali do vzdělání svých potomků, ať už na soukromých školách, nebo ve zvláštních kurzech. Vždy bude existovat skupina rodičů, kterým záleží na tom, aby jejich děti získaly to nejlepší vzdělání, a tito rodiče budou ochotni za to i zaplatit. To v kapitalismu, jehož cílem není majetkově srovnaná společnost, nikdy nezměníme. A je to dobře, protože je to přirozené.
Už vůbec současnou situaci nezměníme zrušením víceletých gymnázií. Právě naopak, jejich zrušením se ještě více omezí šance nadaných dětí z chudých rodin na kvalitní všeobecné vzdělání. Dnes mají až tři šance, kdy se na gymnázia dostat: v páté, v sedmé i v deváté třídě. A právě děti ze znevýhodněných rodin přitom více šancí potřebují. Jejich rodiče zpravidla nemají tolik peněz na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám, které v této době do značné míry o úspěchu potomků rozhodují.
Jedna budova by mnohé vyřešila
Ideálním řešením, jak zkvalitnit druhý stupeň základních škol, omezit sociální rozdíly mezi dětmi a zároveň ponechat již kvalitní víceletá gymnázia, je soustředit oba tyto druhy vzdělání do stejných nebo sousedících budov. V mnoha menších městech to tak funguje už dnes. V Praze a v dalších velkých krajských městech si naopak gymnázia zachovávají svou výjimečnost a často i pocit falešného elitářství díky samostatným budovám. A to je škoda.
