Tisíckrát si mohou politici do svých programových prohlášení napsat, že chtějí transparentnější volbu radních veřejnoprávních médií. A říkat, jak si přejí, aby v radách České televize a Českého rozhlasu seděly skutečné osobnosti místo loutek stranických sekretariátů. Když ale dojde na věc, vždycky se to na něčem zadrhne.
Po nedávném sněmovním fiasku, kdy se koalici ani přes pohodlnou většinu nepodařilo doplnit Radu ČT, se pozornost upíná k novince, podle níž by měly být pravomoci spojené s volbou rozděleny mezi sněmovnu a Senát. Volit by se tímto způsobem mělo už letos na podzim, jenže přípravu zákona provázejí spory. Vláda minulý týden novelu rozjednala, ale jednání přerušila.
Třetinu radních má volit Senát
„Chceme se více věnovat legislativní stránce, aby to bylo opravdu po všech stránkách dobře připravené a byli jsme si jisti, že legislativní návrh obstojí,“ řekl k tomu předseda vlády Petr Fiala. A dodal, že podle něj nebude prosazení předlohy jednoduché. Na papíře přitom vypadá všechno jednoduše a odpovídaly tomu i předvolební sliby a nadšení, s jakým se nová vláda do přípravy zákona pustila.
Kdo je Petr Fiala?
Nově by měl třetinu členů mediálních rad volit Senát – v případě televizní rady by poslanci vybírali deset členů a senátoři pět, v Radě Českého rozhlasu by poměr byl šest ku třem.
Pokud teď Petr Fiala říká, že prosazení nebude jednoduché, znamená to, že na této podobě neexistuje shoda ani v samotné koalici. To, kdo návrh rozporuje, ukázalo už březnové mezirezortní připomínkové řízení. Úřad ministra spravedlnosti namítl, že z návrhu ministra kultury Martina Baxy není vůbec zřejmé, proč jsou vlastně navrhované změny nezbytné a žádoucí.
Na procedurální obtíže pak upozornil ministr vnitra Vít Rakušan. Podle něho dojde po čase při poměru deset ku pěti k vychýlení složení Rady ČT ve prospěch dolní komory. Což je zase voda na mlýn některých senátorů, kteří se už ozvali, že dvě třetiny pro sněmovnu jsou moc a že by rádi pro Senát vyrovnané pravomoci.
Nutný další hlas při volbě ředitelů
Rozdělení mezi sněmovnu a Senát je nejviditelnější, nikoli ale jedinou novinkou. Další pojistka pro případ, že by sněmovnu po volbách ovládla většina, která by si do rad mohla dle libosti volit své nominanty, je i zvýšení počtu hlasů potřebných k volbě generálních ředitelů televize a rozhlasu. Nyní stačí v případě televize deset a v případě rozhlasu šest hlasů radních, tyto počty mají být o jeden hlas zvýšeny.
Všechny tyto pojistky ovšem nezakryjí prostý fakt, že samotný výběr radních bude i nadále v rukou politiků. Navrhující organizace sice budou mít nově podmínku desetileté existence, aby bylo vyloučeno účelové zakládání spolků, konečné slovo ale stále bude v rukou poslanců a jejich výborů, nově tedy i senátorů. Tak daleko, aby se politici moci nad mediálními radami a potažmo i výběrem ředitelů definitivně vzdali a svěřili výběr například profesním svazům, nedokázal zatím zajít nikdo a nechystá se to udělat ani koalice Petra Fialy.
Udržet si vliv, o to jde především
Mediální rady jsou typická ukázka limitů politiků ve vztahu k médiím. Zpráva z minulého týdne zní, že i na prakticky neškodné změně je obtížné se shodnout, pokud je ve hře možnost držet si vliv nad tím, co politici potřebují ze všeho nejvíc. A veřejnoprávní média tímto nástrojem budou vždy až v první řadě.
