Příští krize by mohla být rozpočtová, přesto investoři skupují státní dluh. Proč to dělají?
Doba je nejistá a ve světě nejistoty se investoři rádi chytnou něčeho alespoň trochu předvídatelného. I proto mnozí od těch nejmenších až po nejslavnějšího investora všech dob ve velkém skupují státní dluhopisy. Navíc za relativně příznivé ceny, tedy za sympaticky vysoké výnosy. Jenže jiní slavní investoři před dluhopisy varují.
Takový státní dluhopis má v sobě totiž zásadní výhodu, u které jsme skoro zapomněli, čím je vykoupená. Tou výhodou je dlužník, tedy stát, který se od nás všech liší tím, že si na vyplacení úroků peníze vybere od lidí, tedy od domácností a firem, ve formě daní, pokut či poplatků. Soukromé dluhopisy jsou také zajímavý nástroj, ale na rozdíl od státu nemůžete vy ani vaše firma zdanit souseda nebo konkurenci.
Ale představte si, že byste tu schopnost měli a byla by úplně beztrestná a lidé by ji chápali jako morální. Samozřejmě by to pak znamenalo, že bychom vám všichni mnohem radši půjčili, protože šance, že nezaplatíte, co jste slíbili, se významně snižuje. Zejména, pokud je soused či konkurent bohatý a produktivní.
Problém nastává ve chvíli, kdy si půjčujete na splátky předchozích půjček a váš soused začíná pod tíhou vašich daní chřadnout, být nervózní, nepřiznávat své příjmy, a dokonce přemýšlet o útěku co nejdál od vás. Vaši věřitelé by to chápali jako riziko, že se vám podaří dostatečně souseda zdanit, a chtěli by od vás vyšší přirážku za riziko. Ale ta může být časem tak vysoká, že byste museli souseda ještě víc zmáčknout, ale už tušíte, že není o co, protože nic nemá. Anebo má, ale uteče.
Americký dluh nezadržitelně roste
A to se začíná dít některým zemím. I deficit amerického státního rozpočtu nezadržitelně roste a kroky Donalda Trumpa mu zatím příliš nepomáhají. Míří k sedmi procentům HDP, což je pro představu trojnásobek toho, co máme my v České republice. I v nejhorších pandemických letech jsme se takovému číslu ani nepřiblížili.
Ray Dalio, populární šéf jednoho z největších investičních fondů na světě Bridgewater Associates, si nedávno dělal z obřího amerického dluhu obavy. „Je to víc, než trh zvládne unést,“ věštil. „Myslím si, že bychom se trhu s dluhopisy měli bát,“ strašil Dalio a připodobňoval se k lékaři, který vám nemůže říct, kolik přesně vám zbývá času, ale jasně pozná, že čas se velmi rychle krátí.
Jak to, že velcí investoři, ostatně včetně Dalia, do dluhopisů tak masivně investují? Investorská legenda Warren Buffett dokonce vlastní 5,1 procenta všech krátkodobých státních dluhopisů Spojených států amerických. Klíčové je to slovo „krátkodobých“. Dluhopisy se splatností do jednoho roku totiž ani ve své křišťálové kouli Dalio nevidí jako zásadní problém.
Kolik nám zbývá času?
„Řekl bych, že pokud se podíváme na příští tři roky, plus minus rok nebo dva, tak se nacházíme ve skutečně kritické, kritické situaci,“ použil Dalio nakonec právě svou zmiňovanou doktorskou metodu na věštění toho, kolik nám zbývá času. Sice jsou tři roky minus dva roky právě jeden rok, což by ještě do krátkodobého dluhopisu mohlo lehce spadnout, ale ani sám Dalio neříká, že se to může stát zítra. To je extrémně nepravděpodobné.
A tak si investoři rádi, s relativně nízkým rizikem, sáhnou třeba na tříměsíční dluhopis, který nese v ročním vyjádření 4,3 procenta. A zatímco čekají na jistých hezkých procentech, vyhlíží s připravenou peněženkou trh, až se objeví příležitost, která jim přijde zajímavá ke koupi. Ostatně, doba je nejistá.
