Singapur má vícero důvodů k oslavě. Když v roce 1965 vznikl vyloučením z federace se sousední Malajsií, jeho samotné přežití bylo velmi nejisté. Dnes je ale jedním z nejbohatších (a nejdražších) států na světě, který je obdivován za čisté ulice, pořádek a efektivitu. Země kombinuje nízké daně a dostupné veřejné služby a pravidelně se umisťuje na špičce žebříčků, které sledují vstřícnost podnikatelského prostředí. Čelí ale také řadě problémů, především faktu stárnoucí populace či vysoké sociální nerovnosti. Terčem kritiky bývají i autoritářské tendence vlády.
Dodnes se Singapur dává za příklad ekonomického zázraku země s nedostatkem zdrojů. Singapur ale přece jen měl co nabídnout. Od chvíle, co ho pro britské impérium v roce 1819 získal Sir Stamford Raffles, těžil ze své polohy na křižovatce obchodních cest. Vytíženým obchodním přístavem je i dnes. Přibylo navíc letiště Changi, které je vzdušným přístavem nejen pro cesty mezi Evropou, Asií a Austrálií.
Vláda jedné strany
Singapurský premiér Lee Hsien Loong v nedávném rozhovoru pro státní televizi připomněl, že jeho otec Lee Kuan Yew – letos v březnu zesnulý strůjce samostatného Singapuru – kdysi označil existenci takového státu za absurditu.
Premiér Lee, který je s 40 miliony korun ročně nejlépe placeným politikem na světě, vede Stranu lidové akce (PAP), autoritářskou partaj vládnoucí na singapurském území od roku 1959.
Poslední volby v roce 2011 pro PAP dopadly nejhůře v historii, stále to ale stačilo na vítězství. Strana na to reagovala změnou své politiky, především začala být štědřejší při rozdávání sociálních dávek. Zdravé hospodářství jí to umožňuje. Rozhodně se nenachází v pozici rozložené Evropy, kterou štědrý sociální systém přivedl do problémů. Podle MMF byl loňský přebytek státního rozpočtu 5,7 procenta HDP, podle vlády, která používá konzervativnější metodiku, jen 1,1 procenta.
Analytici vládě vyčítají změnu vedoucí k omezení přistěhovalectví, které vyvolávalo sociální napětí. Přistěhovalci jsou ale jediným možným zdrojem budoucího růstu Singapuru. Populace ostrova velmi rychle stárne a děti se nerodí. Porodnost klesla na 1,25 a v roce 2030 bude při současném vývoji připadat 2,1 pracujícího na jednoho obyvatele staršího 64 let, ještě loni to přitom bylo šest pracujících na jednoho důchodce.
Servis pro bohaté Asiaty
Singapur v posledních letech staví své hospodářství na finančních službách a nákupních centrech pro majetné z celého regionu. Při procházce po Orchard Road, hlavní obchodní třídě v Singapuru, si nelze nevšimnout skutečnosti, že s frekvencí maximálně 500 metrů se opakují obchody nejluxusnějších módních značek. Řada návštěvníků si při pohledu na jejich množství klade otázku, jak se mohou uživit. Při bližším pohledu je ale vše jasné. „Když jdu do Louis Vuitton se jen na něco zeptat, musím tam stát frontu, protože čínští turisté vykupují půlku obchodu,“ rozčiluje se singapurský právník David Lai, který bydlí kousek od slavné Orchard Road.
Jedna ze šesti singapurských domácností disponuje investičním majetkem nad milion amerických dolarů (a to nezahrnuje nemovitosti určené k bydlení). Ne každý Singapurec je ale milionář. Stačí vyjet kousek od honosné nákupní třídy a podívat se na státní bydlení, ve kterém bydlí čtyři z pěti obyvatel republiky. „Když pracuji 16 hodin denně, sedm dní v týdnu, tak si vydělám pět tisíc dolarů za měsíc,“ řekl mi při nedávné návštěvě Singapuru taxikář Omar. „To na uživení čtyř dětí a manželky stačí.“ Singapur nemá minimální mzdu, protože by to prý limitovalo jeho konkurenceschopnost.
Singapurskému finančnímu sektoru ale vydatně pomáhají majetní obyvatelé většiny států jihovýchodní Asie, kteří nechtějí mít své peníze v domovské zemi. „Když ráno letím z Jakarty vyřídit si věci do své banky v Singapuru, po příjezdu do banky tam potkám dalších pět lidí, kteří se mnou byli v letadle. O dvě hodiny později zase všichni míříme zpět do Jakarty,“ svěřil se deníku E15 manažer pracující v indonéské metropoli.
Singapur se stal světových obchodním a finančním centrem z několika důvodů: má snadnou vymahatelnost práva, mluví se zde anglicky a mandarínsky a je branou do Asie. Také je místem, kde vzdělaní lidé chtějí žít a pracovat. To ale vláda nemůže považovat za samozřejmé. Mladí se mohou cítit omezováni zastaralými zákony, jako je regulovaný prodej žvýkaček, či nedostatečnou svobodou slova (v žebříčcích svobody tisku se Singapur pravidelně umisťuje třeba za Pákistánem). Pokud Singapur chce, aby druhá polovina jeho století byla stejně úspěšná jako ta první, bude muset trochu povolit stahující pravidla.
| Připraveni na nejhorší |
|---|
| Letošní vojenská přehlídka u příležitosti výročí singapurské nezávislosti byla největší v historii. Jako vždy byl k vidění působivý arzenál singapurské armády a při letošní příležitosti i přelet stíhaček ve formaci čísla „50“. Vojenská přehlídka je připomínkou skutečnosti, kterou cizinci většinou ignorují, totiž že ve vojenských výdajích na obyvatele i stran podílu armádního rozpočtu na celkových vládních výdajích je Singapur jednou z nejmilitarizovanějších zemí světa. Ve výdajích na obyvatele ho předčí pouze Spojené státy. Mladí muži musejí dva roky sloužit v armádě. Nové byty v obecních komplexech, kde bydlí 80 procent populace, mají domácí bunkry – místnosti se zesílenými stěnami, stropem a podlahou. Také v absolutních číslech předčí singapurské výdaje na armádu své o mnoho lidnatější sousedy Malajsii a Indonésii. Tato paranoia je pozůstatkem problematického vzniku singapurské republiky. Singapur byl vyloučen z federace s Malajsií právě v době, kdy oba státy čelily hrozbě ze strany sousední Indonésie. Potřeba silné armády zůstává i dnes, kdy jsou vztahy se severním i jižním sousedem na velmi dobré úrovni. Singapur jakožto sekulární země nezapomíná, že sousedí s muslimskými národy. V historii si armáda nechala radit od izraelských bezpečnostních poradců. Singapurská armáda má přes 70 tisíc příslušníků a v případě potřeby může být mobilizováno na 900 tisíc rezervistů. To vše při 5,5 milionu obyvatel. Armáda ostrovní republiky utrácí za sofistikovanou vojenskou techniku, protože její krizové plány předpokládají, že jedinou možnou obranou proti případnému útoku je preventivní protiútok ještě na území nepřítele. Jakmile by došlo k obsazování hustě osídleného ostrova jen 1,5krát většího než Praha, již by ho nebylo možné ubránit. |
