Kutrem proti Číně
Američané na měnící se situaci v Asii reagují rozšiřováním spojenectví s jednotlivými národy a také Austrálií. Jenže asijští partneři za Američany vesměs velmi zaostávají jak ve kvalitě, tak ve kvantitě výzbroje. Za rovnocenného partnera lze dnes označit snad Japonsko. Zranitelnou oblast představují především národy jihovýchodní Asie. Původ jejich výzbroje se datuje přinejlepším do štědrých dob studené války. Výdaje na obranu ve všech zemích Společenství národů jihovýchodní Asie (ASEAN) dohromady jsou násobně nižší než výdaje samotné Číny.
ASEAN se sice hodlá hospodářsky bránit čínské expanzi vlastní užší integrací, z bezpečnostního hlediska ale přetrvává závislost na obranných kapacitách USA. Uvažme příklad Filipín, které se podobně jako Vietnam dostávají do teritoriálních půtek s Čínou v Jihočínském moři. Filipínci mohou do svých strkanic s Čínou na otevřeném moři nasadit jako největší plavidlo své flotily pouze kutr vyřazený ze služby americké pobřežní stráže. Ten nedávno nahradil plavidlo pocházející ještě z dob druhé světové války.
Lobbující Cameron
Srovnatelné problémy s výzbrojí má ale i Indonésie, největší ekonomika ASEAN. Když byl v Indonésii před dvěma týdny britský premiér David Cameron, místní expert na obrannou politiku Yohannes Sulaiman situaci indonéských ozbrojených sil charakterizoval tak, že nevědí, kde záplatovat dříve. Premiér Cameron tak jistě mohl Indonésii ujišťovat, že Británie nabízí jedno z nejlepších obranných vybavení světa. Ale při rychle zastarávajícím loďstvu i dopravním letectvu musejí indonéští generálové dobře zvažovat, zda jim právě supermoderní stíhačky od Eurofighteru vytrhnou největší trn z paty.
Zbrojit se ale v Asii ještě bude. A hodně. Indie se zkouškou mezikontinentální balistické rakety a řazením jaderných ponorek do své výzbroje tlačí do klubu jaderných velmocí. Pozornost se vedle Koreje, která hodlá masivně investovat do námořnictva, upíná také na Japonsko. To pomalu ustupuje od pacifistické politiky a k rozvoji svého obranného průmyslu přizvalo také evropské partnery, jak vyplynulo z Cameronova asijského turné.
Dělení Evropy
Vývoj a výroba nových a zároveň výhradně vlastních zbraní je pro mnohé státy stále méně únosná. Bez exportu do dalších zemí takřka nemožná. Například ve Francii se vývoj nové generace stíhaček spojoval takřka s otázkou národní cti. Loni v prosinci však už musel ministr obrany Gerard Longuet varovat, že výroba strojů Rafale se bude muset zastavit, pokud se pro ně nenajdou zahraniční kupci. Tučná zakázka se pro francouzský Dassault nakonec našla, a to zrovna v Indii, která hodlá stíhaček Rafale nakoupit více než sto. Podobnou roli sehrálo Japonsko při nákupu amerických bojových letadel nové generace F-35.
Vzájemně výhodná obranná spolupráce s Asií však vzbuzuje jednu otázku, pokud vezmeme v potaz provázanost dalších hospodářských vztahů. Před sto lety jsme si v Evropě nad mapami rozdělovali Asii. Nerozděluje si teď svými zakázkami Asie nás?
Autor je publicista
