Robert Malecký: Rok do volby prezidenta – poslední možnost změnit ústavu

Miloš Zeman

Miloš Zeman Zdroj: Blesk/archiv

Danuše Nerudová je česká ekonomka a vysokoškolská pedagožka a rektorka Mendelovy univerzity v Brně
Oslava 60. narozenin generála Petra Pavla v Rock Café.
Karel Janeček oznamuje svou kandidaturu na prezidenta
Expremiér Babiš se při včerejším jednání o důvěře vládě pořádně rozpovídal a několikrát rozohnil.
Mezinárodní den památky obětí holocaustu: Miloš Zeman (27.1.2022)
6
Fotogalerie

Do volby příštího českého prezidenta zbývá rok a panoptikum kandidátů se utěšeně rozrůstá. Píšeme záměrně panoptikum, neboť jsme ve fázi, kdy se hlásí postavy, jejichž primární ambicí je upoutat pozornost a vytěžit nějaké ty body v zápase o budoucí politické příští. Stát se kandidátem na kandidáta na prezidenta se v Česku nosí.

Stejný rok máme jako společnost na to, abychom se pokusili o reformu ústavy tak, aby z volby prezidenta zase byla důstojná volba hlavy státu a z výkonu funkce potom cokoli jen ne bramboračka, jak ji za posledních devět let známe. Cítíme, že času na změnu je málo a že není úplně pravděpodobná. Pokud bychom naslouchali ústavním právníkům, věděli bychom, že máme dvě cesty.

Jednou z nich je zrušení přímé volby a návrat k volbě parlamentní, což je cesta nejčistší, s nejmenšími zásahy do ústavy – a jako taková v Česku spíše vyloučená. Obecně platí, že „otevření“ ústavy dává příležitost k poslanecké tvořivosti na úrovni kutilství, a proto pokud by se už o nějakých úpravách vážně uvažovalo, bude to všechno složitější. Proč ostatně naslouchat ústavním právníkům ve věci, která se týká legislativy a ústavy.

Druhá cesta je komplikovanější a týká se úpravy postavení prezidenta ve stávajícím systému přímé volby. Říká se tomu občas zpřesnění pravomocí, ve skutečnosti jde ale o jejich vymezení, protože naše poněkud volně psaná ústava není chráněna proti situaci, kdy se prezident aktivně snaží vystoupit ze systému dělby moci.

„Přímá volba vytváří neustálé latentní nebezpečí, že se prezident bude snažit mít víc moci, než mu ústava dává. A že bude různě své pravomoci natahovat. A proto si myslím, že tento konflikt je potřeba odstranit – buď zpřesněním pravomocí, anebo odstraněním přímé volby,“ řekl nedávno v Českém rozhlase ústavní právník Jan Wintr.

Kombinace šťastných náhod

Viděli jsme to plasticky loni v období po sněmovních volbách. Po celý rok Miloš Zeman avizoval, že dá pokus o sestavení vlády šéfovi vítězné strany, nikoli koalice, i kdyby tento, v našem případě Andrej Babiš, neměl zajištěnou většinu. Po svém uzdravení potvrdil, že byl skutečně připraven to udělat, a od vleklé krize nás tak zachránila kombinace Babišovy střízlivé úvahy a prezidentovy nemoci. Což, jak uznáme, není příliš ústavní rámec: paragraf, že o jmenování předsedy vlády rozhoduje kombinace šťastných náhod, jakási „lucky chance“, bychom v ústavě hledali marně.

Občas se říká, že nejlepším důvodem pro změnu ústavy je způsob, jakým s ní naložil Miloš Zeman. Kromě zmíněného příkladu je zde třeba odmítnutí jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury nebo způsob, jakým si prezident nadiktoval „svůj“ Rusnokův kabinet, přestože existovala sněmovní většina pro vládu Miroslavy Němcové.

To, že máme před sebou odkaz Miloše Zemana, ovšem neznamená, že situace nemůže být brzy ještě horší. Kdybych byl prezident, to byste se divili, řekl třeba v rozhovoru pro Deník N Andrej Babiš, jehož kandidatura zdá se být čím dál pravděpodobnější. Nic proti tomu, že by chtěl po svém mikromanažerském řízení vlády podobně nové prvky přinést i na Hrad.

Jenže smyslem ústavy je, abychom se pokud možno divit nemuseli. Čas na vážné zamyšlení, jakým směrem by se postavení prezidenta v ústavní trojnožce dělby moci mělo ubírat, je nejpozději právě teď.