Ropný šok oživuje debatu ohledně zranitelnosti Evropy, ta je ale teď v lepší kondici

Překotný vývoj na Blízkém východě představuje zásadní narušení energetické infrastruktury v regionu. Zároveň mimo jiné vyvolává otázku, nakolik jsou evropské ekonomiky zranitelné vůči energetickým šokům. Znovu tak rezonují zkušenosti z roku 2022 a inflační dopad nárůstu cen plynu na rekordní úrovně po přerušení dodávek z Ruska. 

Pod drobnohledem se tak opět ocitá středoevropský region. Prudký nárůst cen ropy a zemního plynu byl podnětem k výraznému přecenění dalších kroků centrálních bank v USA, Evropě i domácí ČNB. Ačkoli investoři primárně utíkají do bezpečných přístavů, cenový vývoj zároveň naznačuje, že více než výrazné zpomalení růstu je straší opětovné inflační tlaky. 

Cena ropy Brent otevřela tento týden o 10 procent výše a nyní se obchoduje kolem 83 dolarů za barel, zatímco dodávka plynu na nejbližší měsíc v nizozemském uzlu se pohybuje nad 50 EUR/MWh. To je o téměř 80 procent více oproti pátečnímu závěru. Z makroekonomického pohledu je spíše než dočasný výkyv směrem nahoru důležitější, zda ceny energií na vyšších úrovních vydrží delší dobu. 

Současný růst totiž odráží především obavy a rizikovou prémii, nikoli rozsáhlé přerušení fyzických dodávek ropy nebo LNG. Vyšší ceny se sice mohou rychle projevit v cenotvorbě na čerpacích stanicích, stejně rychle však mohou i odeznít. Dočasný výkyv má navíc zpravidla relativně omezený dopad na HDP. 

Brzda ekonomické aktivity

Trvale zvýšené ceny by kromě vyšší inflace znamenaly i citelnější brzdu ekonomické aktivity. Klíčový je tedy předpoklad ohledně délky konfliktu. Ani americká administrativa však nenabízí příliš jasné indicie, takže trhy pracují se širokým spektrem scénářů – od několikatýdenního napětí až po táhlý konflikt. Prozatím ale převažuje víra v kratší variantu. 

Pro ropný trh je stěžejní situace v Hormuzském průlivu, kudy proudí zhruba 20 procent světové produkce. Déletrvající narušení této kritické tepny by podle stratégů Société Générale mohlo vytlačit cenu ropy Brent výrazně nad 100 dolarů za barel. To je však zatím z mnoha důvodů nepravděpodobné, mimo jiné proto, že ropné výnosy představují klíčový zdroj příjmů íránského režimu. 

Evropa nicméně vstupuje do současné turbulence na rozdíl od předchozí energetické krize v lepší kondici. EU snížila energetickou náročnost průmyslu a jeho podíl na spotřebě energie o téměř jeden procentní bod od roku 2019, částečně díky nižší produkci energeticky náročných odvětví. Účet za dovoz energií také výrazně klesl, a to na „pouhých“ 1,6 procenta HDP, zatímco mezi lety 2015 a 2019 činil v průměru 2,2 procenta HDP. 

Evropa navíc díky větší diverzifikaci dodávek energií v předchozích letech nečelí tak přímé hrozbě jejich narušení jako v případě ruského plynu. Spolu s inflací převážně poblíž cílů centrálních bank – nebo dokonce pod nimi, jako u nás či v eurozóně – a se solidní finanční kondicí domácností i firem, ve světle loňského svižného růstu, mohou evropské ekonomiky svou odolností opět překvapit podobně jako v minulých letech.