Rozhazovačná politika vlád žene nahoru dluhopisové výnosy napříč planetou
Pohled na rostoucí výnosy vládních dluhopisů po celém světě nabízí důkaz o tom, že se opět probouzejí takzvané bond vigilantes. Jde o ostražité dluhopisové investory, kteří trestají rozhazovačné vlády tím, že odmítají nakupovat jejich obligace, případně je rovnou vyprodávají ze svých portfolií. Dění na bondech se může negativně promítnout i do ostatních tříd aktiv.
V uplynulých dnech vystřelily výnosy delších splatností nahoru v řadě klíčových regionů. V mnoha případech překonaly psychologické hranice, od kterých již správci peněz začínají panikařit. Například třicetiletý americký vládní papír chvíli nesl více než 5 procent, bond německé vlády se stejnou splatností 3,5 procenta, což je nejvýše od roku 2011. Výnos třicetileté japonské vládní obligace dokonce vyskočil na historický rekord 3,3 procenta.
Investory zaskočila skutečnost, že výprodej na dlouhých dluhopisech byl synchronizovaný. Ceny vládních bondů padaly prakticky po celém světě. Pokud bychom hledali společného jmenovatele, pak je jim fiskální politika. Vlády na celé planetě fungují s rozsáhlými rozpočtovými výdaji. Přitom si v uplynulých letech zvykly na to, že správci peněz hluboké deficity spíše ignorovali.
Své výdaje plánují státy financovat právě vydáváním dluhopisů. V následujících měsících nás tak čeká poměrně nabitý emisní kalendář. Z trhu navíc zmizel důležitý kupující – centrální banky. Ty vzhledem k přetrvávající inflaci již nemohou obnovit své nechvalně známé programy kvantitativního uvolňování.
Trh zaplaví nové bondy
Pro vlády bylo výhodou, že centrální banky nebývaly citlivé na ceny bondů. Kupovaly je za každých podmínek bez ohledu na to, že byly objektivně předražené. I proto nedokázali klasičtí institucionální investoři jako penzijní fondy nebo pojišťovny centrální bankéře plně zastoupit – ti nakupují pouze, pokud vnímají cenu jako atraktivní. Očekávaný vývoj do dalších měsíců proto není příliš povzbudivý: trh zaplaví nové bondy a potenciální kupující budou zdrženliví. Taková kombinace vytváří tlak na další růst výnosů.
Fakt, že klíčovým faktorem pro kurzy vládních obligací je nyní fiskální politika, dokresluje i na první pohled absurdní situace kolem Trumpových cel. Americké soudy rozhodly o jejich nelegálnosti, což odstartovalo výprodeje na tamních bondech. Investoři již totiž začali počítat s tím, že stamiliardové příjmy z tarifů budou tvořit značnou část rozpočtu. Když jsou nyní v ohrožení, je otázkou, zda Spojené státy vůbec mohou v dohledné době osekat své nesmírné vládní zadlužení.
V tuto chvíli tak investory až tolik netrápí scénář, že cla mohou spustit inflaci. Třicetiletá inflační očekávání se nacházejí na 2,3 procentech, což sice znamená, že jsou nad cílem pro cenovou stabilitu, ale ne markantně. Do budoucna se to však může změnit. Zvlášť pokud se ukáže, že cenová dynamika pod vlivem cel a tarifů zrychluje.
Návod i pro akciové investory
Samostatnou kapitolu tvoří Trumpovy zásahy do nezávislosti Fedu. Pokud by se šéfovi Bílého domu podařilo skutečně ovládnout FOMC (Výbor pro měnovou politiku), stala by se z nastavování sazeb politická záležitost. To by podkopalo důvěru investorů ve schopnost centrální banky naplnit cíl cenové stability. Výsledkem by zřejmě byly masivní výprodeje na trzích amerických vládních bondů, které by se s ohledem na pozici USA šířily i do všech ostatních zemí.
Mnohé pozorovatele napadne otázka, proč investoři nereagovali na poměrně nestabilní globální situaci již mnohem dříve. Důvodem je skutečnost, že i sofistikovaní kupující dluhopisů jednají do značné míry iracionálně. Jejich vnímání konkrétních událostí se často mění z hodiny na hodinu. Mnohdy tyto změny postojů postrádají vnitřní logiku.
A právě zde leží nebezpečí. Nikdo přesně nezná hranici, kdy už investoři vyhodnotí širší makroprostředí jako potenciálně nebezpečné. Kvůli tomu, nakolik je taková hranice obtížně identifikovatelná, jsou trhy zranitelné vůči negativním šokům. Dění na dluhopisech se tak vyplatí pečlivě sledovat i obchodníkům s akciemi.
