Díky výzvě prezidenta Pavla k zahájení konkrétních kroků směřujících k přijetí eura jsme si mohli po čase udělat znova inventuru nejen všech různých pro a proti. Ale taky inventuru naší schopnosti veřejně diskutovat.
Bývalý prezident Masaryk správně pravil, že demokracie je diskuze. Nuže jiný bývalý prezident, a to Václav Klaus, ve své reakci na Pavlovu výzvu přinesl kabinetní ukázku nepochopení tohoto principu – nebo spíš neomalené neochoty jej dodržovat. Klaus se snažil výzvu zpochybnit mimo jiné poukazem na to, že Petr Pavel není ekonom.
Takový výpad je problematický hned z několika důvodů. Jednak procedurálně: podobné útoky ad personam do kultivované debaty samozřejmě nepatří. Pokud je někdo jasně přesvědčen, že Česko by do eurozóny vstupovat nemělo, měl by ostatní přesvědčit věcnými argumenty, nikoliv útoky na vzdělání těch, kteří tuto věc vidí jinak. Ostatně zřetelně ve prospěch eura se vyslovují i někteří lidé, kteří jsou ekonomicky vzdělaní nebo za sebou mají léta práce v makroekonomicky orientovaných pozicích.
Navíc veškerá rozhodnutí týkající se rámce, v němž společnost a ekonomika fungují, jsou z podstaty demokratického systému vládnutí rozhodnutí nikoliv odborná, nýbrž politická – v tom smyslu, že má každý z nás právo mít na tato rozhodnutí názor, svobodně ho vyjadřovat a přesvědčovat o něm ostatní. Pokud je prezident Pavel toho názoru, že Česko by mělo zahájit aktivní kroky směrem ke vstupu do eurozóny, nevidím žádný důvod, proč by to nesměl říct nahlas, a třeba – vzhledem k významu takové změny – i v novoročním projevu.
U některých témat se česká společnost může dohodnout, že z těch či oněch důvodů bude lepší je radši vyjmout z této politické sféry a předat rozhodovací mandát do rukou odborníků. Tak česká společnost už před lety naložila třeba s měnovou politikou. Konkrétně u rozhodnutí o vstupu do eurozóny jsme se ale k takovému předání mandátu do rukou expertů zatím nepřiklonili.
Tvrzení, že o přechodu Česka na euro by měli debatovat jen ekonomové, je ovšem problematické i věcně. Samotné ekonomické úvahy a argumenty k jasnému závěru totiž nevedou, a nejspíš ani nikdy nepovedou. Přijetí eura by mělo celou řadu ekonomických dopadů, příznivých i nepříznivých, navíc příznivých nebo nepříznivých pro různé části české ekonomiky a společnosti. Sloučit všechny tyto ekonomické plusy a minusy do jednoho souhrnného indikátoru, který by nám jasně řekl, zda je euro celkově pro Českou republiku výhodné, není dost dobře možné.
Ekonomický pohled nestačí
Je tedy jistě důležité si všechny tyto dopady nastudovat a při úvahách o (ne)vhodnosti vstupu do eurozóny je brát v úvahu. Nepochybuji, že prezident Pavel tyto dopady zná a ve svém poradenském týmu má špičkové ekonomy, se kterými může detaily jakékoliv otázky z této oblasti konzultovat. Ale k tomu, aby si člověk udělal názor na vhodnost vstupu Česka do eurozóny, čistě ekonomický pohled prostě nestačí.
Bez ohledu na můj osobní názor ohledně vhodnosti přijetí eura je především důležité, abychom nikoho z diskuze na toto téma nevylučovali a nepeskovali ho za jeho pohled – tedy je‑li vyjádřen věcně, nemanipulativně a bez osobních útoků. Ale to se vlastně týká všech témat, nejen vstupu Česka do eurozóny. Demokracie je přece diskuze
