Když jsme se vstupem do Evropské unie zavázali vstoupit do eurozóny, byla před dvaceti lety výrazně jiná než dnes. Neměli jsme přímou volbu prezidenta, eurozóna nedělala kvantitativní uvolňování a neexistovala bankovní unie. Nebavili jsme se ani o digitálních měnách centrálních bank. Digitální euro zatím neexistuje, ale i ze slov Evropské centrální banky se zdá, že je to projekt, k němuž nevyhnutelně dojde, jen zatím přesně nevíme, v jaké bude podobě.
O digitálním euru se začalo mluvit už mnohem dříve, ale oficiálně k němu spustila Evropská centrální banka konzultace až v září 2020. Nejenže se v té době významně posunula akademická debata o digitálních měnách centrálních bank, ale také jsme si prošli první vlnou pandemie a centrální banky po celém světě přemýšlely nad novými nástroji, které by jim pomohly lépe pracovat s likviditou při krizových situacích. Jestli by to bylo jen mezi centrální bankou a bankami, nebo i velkými podniky či mezi všemi lidmi v ekonomice, ale nebylo vůbec jasné. Měly by se takové měny úročit, anebo ne?
A můžeme u digitální hotovosti zajistit všechno to, co je na hotovosti zajímavé, zejména včetně anonymity? Výzkumných otázek kolem nového fenoménu přibývalo a centrální banky včetně té naší i evropské se pustily do jejich výzkumu. Zatímco ale Česká národní banka po sepsání materiálu k digitálním měnám centrálních bank svou cestu k nim ukončila se suchým konstatováním, že nic takového u nás nepotřebujeme, Evropská centrální banka se v září 2020 pustila do práce.
Po veřejných konzultacích nastalo kolo uzavřených konzultací včetně příprav legislativního návrhu, natáčení podcastů pro veřejnost a spuštění oficiálních webových stránek pro digitální euro. Věci se zkrátka daly do pohybu. Téměř přesně tři roky po zahájení oficiálních konzultací se v září 2023 rozhodlo, že projekt smysl dává, a Evropská centrální banka mu dala zelenou do další fáze.
První fází bylo jen zjišťování informací, ale druhá fáze se dokonce přímo nazývá „přípravná“. V přípravné fázi už jde o reálné, nikoli jen akademické kroky směrem k digitálnímu euru. Jedním z nich je například výběrové řízení na poskytovatele a tvůrce celého systému. Evropská centrální banka v první fázi jasně říkala, že nechce dělat nic podobného kryptoměnám, ale spíše digitální euro postavit na bankovní infrastruktuře a konkurovat karetnímu duopolu Mastercard-Visa.
V diskuzích o vstupu České republiky do eurozóny tak nejde jen o notoricky známé argumenty, jako je ušetření transakčních nákladů, nebo o teorii optimálních měnových oblastí. Jde také o úplnou novinku, která se teprve připravuje, tedy o digitální euro. O digitální měnu vydávanou centrální bankou, o níž jsme se prostřednictvím České národní banky dozvěděli, že ji Česká republika nepotřebuje. Jestli ho má, nebo nemá mít eurozóna, se našeho případného vstupu zásadně týká.
Akademická literatura například jasně ukazuje, že v případě úročených digitálních měn centrálních bank by mohly být v existenčním ohrožení malé banky, které jsou obvykle mnohem citlivější na úroky, které pro ně představují akviziční prostředek a konkurenční výhodu oproti velkým a zavedeným bankovním domům. Centrální banka by jim prostřednictvím svých účtů dělala konkurenci. Možná to nepřevyšuje všechny výhody vstupu do eurozóny, ale je to bod, o kterém bychom se měli více bavit. Eurozóna to může vidět jinak, ale jsme u nás připraveni nechat centrální banku konkurovat soukromému podnikání?
