Je vcelku přirozené, že výrokům některých jedinců nepřikládáme přílišnou váhu. Najdeme však případy, kdy se podobná přezíravost nevyplácí. Například pokud je jejich autorem šéf americké centrální banky Jerome Powell. Globální investoři brali rétoriku šéfa Fedu dlouho s rezervou. Věřili, že banka rychle kapituluje a zahájí cyklus snižování úroků. Teprve září ukázalo, že to Fed myslí vážně: sazby pravděpodobně ještě zvedne a na těchto úrovních ještě nějakou dobu zůstanou.
Toto prozření odstartovalo výprodeje na vládních bondech. Dluhopisové výnosy vyletěly vzhůru takřka vertikálně. Na rozdíl od předchozích turbulencí na dluhovém trhu se poslední nárůst odehrál na dlouhém konci výnosové křivky. Zatímco krátké bondy standardně vykazují citlivost vůči monetárním rozhodnutím, jejich dlouhodobé protějšky reagují i na jiné impulzy. V pozadí se skrývá mix faktorů. Výhled Fedu správce peněz vyděsil, jelikož podporuje tezi, že se éra nulových úroků neúprosně chýlí ke konci.
V tomto případě tak rétorika bankéřů zkrotila nezdravě euforický investorský sentiment. Na kurzech dluhopisů se však podepsaly i nudnější, technické vlivy. Americká vláda mohutně emituje bondy, aby si zajistila financování. Jen za čtvrtý kvartál by měla vydat papíry v hodnotě okolo bilionu dolarů. Rozsáhlá aktivita se navíc snoubí s kolabující poptávkou ze strany tradičních zahraničních kupců, což sestupnou spirálu na dluhopisech prohlubuje. Japonští institucionální hráči se poohlížejí po domácích papírech, jelikož Bank of Japan začíná ztrácet kontrolu nad svou politikou kontroly výnosové křivky. Rovněž vysychají toky peněz od čínských správců devizových rezerv.
Z(a)tracená čísla: Kup byt a vydělávej na pronájmu
Výnosy vládních bondů se hýbou v tandemu s růstem HDP. Vitální ekonomika vyhání investory z defenzivních dluhopisů a tlačí tak jejich výnosy vzhůru. Americké hospodářství prokázalo obdivuhodnou odolnost. V aktuálním čtvrtletí se sice očekává zpomalení, to však zřejmě nebude dramatické. Původně se například počítalo s uzavřením vládních úřadů, které by se propsalo do slabšího ekonomického výkonu – tento scénář se však pět minut před dvanáctou podařilo odvrátit.
V posledních dnech však výnosy zamířily opět dolů. Mezi hlavní hybatele patří znovu Fed. Jeho představitelé začínají sympatizovat s názorem, že trh odvede část práce za centrální banku. Dění na bondech přispívá k utažení podmínek financování a šance na další zvedání sazeb klesají. Motivem centrálních bankéřů je i verbální intervence. Pokud by tón nezjemnili, neřízený nárůst výnosů by nabral na intenzitě. V případě, že by delší bondy nesly třeba šest procent, hrozila by finanční nehoda, například v podobě pádu menší banky, u které by prohloubení nerealizovaných ztrát na portfoliu vyvolalo exodus střadatelů.
Fed pomocí vyvážených vyjádření raději zasáhl v předstihu, aby se v budoucnu vyhnul situaci, kdy bude muset balancovat mezi stabilitou cenovou a finanční. Navzdory současnému poklesu však burziáni začínají chápat, že nízkoúrokový režim skončil. S prostředím, které charakterizuje deglobalizace, dekarbonizace a problematická demografie, jsou kompatibilní mnohem vyšší neutrální úroky než v předchozí dekádě.
Pokud se rovnovážná sazba, která ani nestimuluje, ani nebrzdí ekonomický výkon, nově nachází okolo čtyř procent, nedává smysl, aby dlouhé dluhopisy nesly méně. Ostatní třídy aktiv se této nové úrokové realitě teprve přizpůsobí. Vyšší úroky mají nespornou disciplinární funkci a pomohou odstranit z trhů excesy. Změna režimu může být krátkodobě bolestivá pro spekulanty, dlouhodobým investorům však hraje do karet.
Autor je portfolio manažerem Cyrrusu.
