I proto se ve čtvrtek potkal generální ředitel ČEZ Daniel Beneš s ministrem hospodářství Pavolem Pavlisem, aby mimo jiné zjistil, co vlastně vláda se Slovenskými elektrárnami zamýšlí.
V září přišla vláda s plánem, že vytvoří energetický holding, který by si mohl na koupi elektráren půjčit, což nezatíží státní rozpočet. Dělá zároveň hodně pro to, aby hodnota italského podílu byla co nejnižší. Enel, který na prodej podle dřívějších vyjádření spěchá kvůli potřebě snižovat zadlužení, zatím potenciální zájemce k předkládání nabídek nevyzval.
Tlak vlády
V červnu podnikla slovenská policie v sídle firmy razii kvůli údajnému zkreslování účetnictví a porušení povinností při správě cizího majetku. Zásah prý souvisí s nedořešeným vypořádáním po privatizaci podniku v roce 2006. Sporný je například způsob, kterým vznikla v účetnictví ztráta 54 miliard slovenských korun, kterou firma umořuje ze zisku místo vyplácení dividend.
„Při velkých privatizacích bylo a je vždy co vyšetřovat. Nicméně podezřelé je načasování i rozměr celé policejní akce,“ upozorňuje Martin Vlachynský, analytik bratislavského Institutu ekonomických a sociálních studií.
Státní společnost Vodohospodářská výstavba v létě elektrárenskou firmu obvinila, že neplní závazky a neinvestuje do modernizace vodní elektrárny Gabčíkovo, kterou má v pronájmu. Jedním z cílů může být vyšší cena za pronájem Gabčíkova, která nyní činí 65 procent z výnosů za prodej elektřiny.
Enel je pod palbou i kvůli dostavbě nových bloků jaderné elektrárny Mochovce. „Vzhledem ke stupňujícímu se tlaku na Enel se dá čekat, že se něco z analýzy brzy objeví ať už oficiálně nebo neoficiálně,“ myslí si Lenka Ferenčáková, šéfredaktorka serveru Energia.sk.
Proklatě nízké ceny
Vláda zatím nemíní připustit poskytnutí finančních záruk, že se provoz nových Mochovců vyplatí. „Jakákoli obdobná zmínka by zvýšila cenu podílu Slovenských elektráren pro Enel, a to jistě není záměr slovenské vlády,“ říká Michal Šnobr, energetický poradce banky J&T. Bez garancí odhaduje cenu italského podílu do jedné miliardy eur, pokud je vůbec prodejný.
Mochovce, jejichž výstavba bude stát místo plánovaných 2,8 miliardy zhruba 4,5 miliardy eur, jsou největším rizikem celého prodeje. „Podle našich propočtů potřebují cenu elektřiny alespoň 80 až 90 eur za megawatthodinu, aby se investice začala vracet,“ tvrdí Jan Ondřich z poradenské společnosti Candole.
Teď se silová elektřina prodává za zhruba 35 eur. Dokud se ceny nezvednou, nebude mít smysl nové bloky spustit. Firmě by do nákladů začaly padat vysoké odpisy, které by ji dostaly do účetní ztráty. „Jen mírně pozitivní cash flow díky rozdílu mezi cenou elektřiny a provozními náklady by nestačilo řešit vysoké zadlužení společnosti,“ dodává Šnobr.
I kdyby nakonec akcie od Enelu nekoupila slovenská vláda, bez jejího zapojení se transakce nejspíš neobejde. Bez nových jaderných bloků je podle analytiků firma poměrně atraktivní. Vodní elektrárny a staré jaderné bloky vytvářejí slušný přísun hotovosti, a pokud cena silové elektřiny v budoucnu poroste, bude tento efekt ještě větší. Vládou vynucenou výrobu v uhelných elektrárnách drží dotace placené v cenách elektřiny.
Pro ČEZ by bylo nezanedbatelné, že se mu zvětší trh. Finanční zátěž by naopak představovala likvidace starých jaderných bloků, které by mohly spadnout do stejného období, kdy ČEZ bude odstavovat dukovanskou elektrárnu.
