Nedávno uplynuly čtyři roky od prvního veřejného návrhu investovat devizové rezervy ČNB po vzoru Singapuru, Norska nebo fondů bohatství velkých soukromých univerzit. Stejné interní návrhy padaly v ČNB již na začátku roku 2017; detaily poskytnou v lednu odtajněné materiály. Kdyby se k tomu ČNB tehdy odhodlala, vydělala by od té doby více než bilion korun navíc do státního rozpočtu.
Návrh na modernizaci správy rezerv byl v minulosti detailně probírán i na stránkách e15, například zde, zde nebo zde. Při příležitosti výročí návrhu stojí za to připomenout si jeho základní kontury a nejčastější námitky k němu vznášené.
O co tedy jde? ČNB má, podobně jako před čtyrmi lety, zhruba tři biliony korun v devizových rezervách. Protože se jedná o devizové rezervy, jsou drženy v zahraničních měnách, tedy hlavně eurech a dolarech. Balík rezerv nevznikl záměrně, ale jako vedlejší produkt intervencí proti koruně z let 2013–2017. Je možné ho investovat tak, aby vydělával, nikoli ho mít z většiny de facto uložený na běžném účtu. Jinými slovy, pomocí akcií světových firem si můžeme koupit podíl na zisku těchto firem, na technickém pokroku a globálním ekonomickém růstu.
Dlouhodobý výkon akciových indexů, stejně jako výkon fondů bohatství Norska, Singapuru a jiných zemí, ukazují na sedmiprocentní realistický výnos v průměru. Kdybychom do akcií vložili 60 procent rezerv, můžeme počítat s průměrným ročním ziskem kolem 130 miliard korun. V hypotetickém případě, kdy by ČNB mezi lety 2017 a 2019 postupně nainvestovala 60 procent rezerv do indexu S&P500, vydělala by do dnešního dne přes bilion korun navíc.
Z(a)tracená čísla: Spořicí účet přestal být spásou, existuje poslední záchrana
Sedm nejčastějších námitek:
1) Investice rezerv pro dlouhodobý výnos prý může ohrozit péči ČNB o cenovou stabilitu. Ale proč? ČNB rezervy odmítla použít k výraznějšímu posílení koruny i v době největšího inflačního šoku v moderních dějinách. Není tedy jasné, k čemu rezervy vlastně potřebuje. Navíc k posílení koruny je možné použít i zainvestované rezervy, likvidita akcií je vysoká. Proč tedy nechat tři biliony hnít, když nám mohou vydělávat?
2) Jednalo by se prý o nelegální financování vlády. Ale na tom, aby ČNB byla zisková, není nic nelegálního. Jakmile splatí svou kumulovanou ztrátu, musí ze zákona zisky převádět do státního rozpočtu. Takhle to funguje standardně ve většině vyspělých zemí. Aby bylo jasno: stát si nevezme peníze z rezerv ČNB, aby za ně zaplatil dálnice. Stát dostane podle zákona převedený zisk ČNB ze správy těchto rezerv. Za ten zisk (dividendu) může něco postavit, snížit dluh nebo snížit daně.
3) Rozpočty ČNB a státu jsou oddělené, takže zisk nebo ztráta ČNB údajně nemá vliv na hospodaření země. Formálně jsou sice rozpočty oddělené, ale ve skutečnosti mezi nimi žádná „čínská zeď“ není. Je to jedna nádoba: zisk nebo ztráta ČNB je vždy nakonec zisk nebo ztráta daňových poplatníků. Protože naše centrální banka je ztrátová, což je ve světě výjimečné, zvykli jsme si na formální oddělení rozpočtů, aby stát dočasně nemusel hradit ztráty banky.
4) Investovat aktiva pro výnos může prý jen země, která je získá z nerostných surovin (například Norsko), nikoli z devizových rezerv. Ale aktiva jsou aktiva. Buď je zúročíte, nebo je necháte hnít. Příklad ukazuje Singapur, který zainvestoval devizové rezervy (žádné suroviny) v situaci, kdy jich už měl víc, než potřeboval. Stejně jsme na tom už minimálně šest let my.
5) Abychom mohli investovat jako Singapur, museli bychom prý z ČNB vyčlenit speciální fond a vložit ho pod správu státu, což by odporovalo evropské legislativě. Ne, není nutné z ČNB rezervy odvádět ani měnit zákon. Není nutné kopírovat singapurské instituce, jen strategii. Stačí, aby bankovní rada ČNB odhlasovala zvýšení alokace rezerv do akcií na 60 procent.
6) Abychom mohli investovat jako Singapur, museli bychom prý mít fixní kurz vůči euru. Ne, to není nutné. Pravda, koruna nám dlouhodobě proti euru posiluje, což vytváří ztrátu. Jenže tu ztrátu máme tak jako tak, neboť rezervy jsou z definice v zahraničních měnách. Pokud rezervy neinvestujeme pořádně, nemáme jak tuto ztrátu kompenzovat a překlopit do výnosu. Bavíme se tedy o zisku navíc oproti současnému stavu.
7) Investice rezerv prý ohrozí nezávislost ČNB, protože vláda od ní bude chtít stále více. To je asi nejlepší protiargument. Budeme ale vyhazovat z okna stamiliardy ročně jen kvůli tomu, že nevěříme dlouhodobé spolupráci ČNB a vlády? ČNB nejlépe zajistí svoji nezávislost tím, že bude nekompromisně pečovat o cenovou stabilitu, jak jí ukládá Ústava. Pokud to bude zvládat do budoucna tak mizerně jako v posledních pěti letech, nezávislost si neudrží bez ohledu na svůj zisk nebo ztrátu.
Asi je málo pravděpodobné, že ČNB skutečně vloží do akcií (tedy globálního ekonomického růstu) většinu rezerv. Ale mohla by se alespoň dostat ke 30–40 procentům, což by i tak velmi pomohlo každému daňovému poplatníkovi a nikomu neublížilo. Největší selhání našich státních institucí v této oblasti je smutný fakt, že se o této možnosti nikdo reálně ani nebaví. V ČNB o tom samozřejmě vědí, ale opakují mi dokola: „Nikdo nás za zisk nepochválí a za krátkodobou ztrátu nám vynadají.“ Nutno dodat, že už se povedlo dokopat je alespoň ke 20procentní alokaci do akcií. Za to bychom je pochválit měli.
Autor je profesorem na Institutu ekonomických studií FSV UK.
