Lisabonská strategie, přijatá Evropskou unií v roce 2000, měla do roku 2010 z Unie vytvořit „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost“. Bohužel, jak v roce 2009 tehdejší prezident Rady Evropy Fredrik Reinfeldt lakonicky konstatoval „i když bylo dosaženo určitého posunu… [Lisabonská strategie] … je fiaskem“. Inovace a digitalizace byla důležitá témata i ve strategiích EU na další období, nicméně Evropa stále v technologiích zaostává.
Studie think-tanku McKinsey Global Institute identifikovala deset průřezových technologických oblastí, které ovlivňují výkonnost prakticky všech odvětví ekonomiky, a zjistila, že Evropa vede jen ve dvou z těchto oblastí, konkrétně v nových materiálech a ekologických technologiích. Přitom sedm z osmi oblastí, ve kterých Evropa zaostává, souvisí s informačními a komunikačními technologiemi. Právě u informačních technologií přitom převládá dynamika, kdy vítěz ovládne většinu trhu. Příkladem jsou společnosti označované jako GAFAM, tedy Google, Apple, Facebook, Amazon a Microsoft, které ovládly podstatnou část spotřebních internetových technologií.
V oblasti hardwaru se pak deset největších společností investujících do vývoje kvantových počítačů nachází buď ve Spojených státech, nebo v Číně. V oblasti technologií 5G dokáže Čína přitáhnout téměř 60 procent externích investic, Spojené státy 27 procent, zatímco Evropa pouhých 11 procent. Přitom ještě v roce 2000 byla Evropa světovým lídrem v oblasti mobilních technologií.
Čisté technologie jsou pak tradičně považovány za oblast, v níž Evropa vyniká, a to jak v počtu patentů, tak i v objemu projektů financovaných rizikovým kapitálem. Ve výrobě produktů čistých technologií ale vede Čína, Spojené státy zase vyvíjejí většinu průlomových technologií. V oblasti mobility pak připadá na konto amerických výrobců téměř 70 procent všech kilometrů najetých plně autonomními vozidly.
Jedna věc jsou technologie samotné, ekonomický pokrok však závisí na schopnosti firem technologie využít. V letech 2014 až 2019 rostly tržby velkých evropských firem v průměru o 40 procent pomaleji než tržby jejich protějšků ve Spojených státech a návratnost investovaného kapitálu byla u evropských firem v průměru o 20 procent nižší než u jejich amerických protějšků. V roce 2019 evropské firmy také v průměru vynaložily na výzkum a vývoj o 40 procent menší část svých tržeb než americké firmy. V oblasti informačních a komunikačních technologií a ve farmaceutickém průmyslu jsou investice evropských firem nižší o 80 procent, jejich růst je nižší o 60 procent a ve výdajích na výzkum a vývoj tyto firmy zaostávají o 75 procent. To nejsou lichotivá čísla.
V oblasti udržitelnosti a sociální soudržnosti si Evropa udržuje tradičně velmi silnou pozici. Produkuje méně uhlíkových emisí na osobu než Spojené státy a Čína, přičemž objem emisí klesá ve srovnání se zmíněnými zeměmi o 30 až 50 procent rychleji. Nerovnost příjmů měřená Giniho indexem dosahuje hodnoty pouze 30, zatímco ve Spojených státech je to 41. Všechny země, které se na žebříčku dle indexu sociální mobility zveřejňovaném Světovým ekonomickým fórem umístily na prvních deseti místech, se nacházejí v Evropě.
V kontextu výše popsaného technologického a ekonomického zaostávání jsou to ale právě tyto oblasti, které mohou být nejvíce ohrožené. V sázce je nejen růst nutný pro zachování sociálního smíru a snižování emisí, ale také strategické autonomie Evropy. Vyjádřeno čísly: V rámci zmíněných deseti průřezových technologií může Evropa do roku 2040 přijít o příležitosti k podniky vytvářené přidané hodnotě ve výši dvou až čtyř bilionů eur ročně. Tato částka představuje 30 až 70 procent růstu evropského HDP předpokládaného v letech 2019 až 2040, tedy jeden procentní bod ročně, ale také šestinásobek částky potřebné k dosažení čisté nulové bilance emisí do roku 2050, respektive přibližně 90 procent všech stávajících evropských výdajů do sociální oblasti.
Klíčovými tématy, která mohou přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti regionu, jsou škála, rovné příležitosti a rychlost. Pro firmy je zásadní vytvořit podmínky, ve kterých by měly neomezený přístup na celý jednotný trh EU, aby mohly své služby a produkty snadno škálovat. V globální konkurenci musejí mít evropské firmy rovné příležitosti konkurovat svým často větším americkým nebo asijským soupeřům. Proto je potřeba nastavit pravidla, která evropské firmy nebudou znevýhodňovat. A nakonec je potřeba vytvořit podmínky pro rychlý růst a rozvoj firem, odstraňovat bariéry, které růstu nyní brání, a nebát se podporovat i riskantnější startupy.
Autor je expert pražské kanceláře McKinsey & Company
