Kolaps italské vlády těsně předtím, než Evropská centrální banka (ECB) poprvé po jedenácti letech zvedla úroky, působí jako předzvěst krvavého „hikingového cyklu“. Eurozóna se nachází ve vážných trablích. Nejvíce zarážející je však ignorance jejích vrcholných představitelů, kteří stále odsouvají řešení inflačních problémů a jako by tajně doufali, že pádivý růst cen samovolně, zázračně zmizí.
Zvýšení o 0,50 procenta, ke kterému frankfurtská instituce přistoupila, působí na první pohled razantněji, než předpokládal trh. Mě osobně příliš nepřekvapil. Pokud by banka poslala sazby nahoru jen o 0,25 procenta, znamenalo by to naprostý výsměch sledovanému cíli cenové stability.
V současném vysokoinflačním světě již nemají záporné sazby místo. Naopak: ECB měla ukázat větší odhodlanost porazit inflaci, šokovat trh a zvednout sazby například o rovný procentní bod – což by minimálně pomohlo euru, které na páru s americkým dolarem stále koketuje s paritou. Platí, že kurzy měn vykazují vůči neočekávaným změnám úrokového diferenciálu značnou citlivost, a zároveň je pravda, že slabé euro působí jako další proinflační faktor.
Zkušení pozorovatelé však vědí, že by se ECB nepouštěla do jestřábího překvapení bez postranních úmyslů. V pozadí zvýšení sazeb o 0,50 procenta se skrýval handl. Konkrétně jestřábi dostali mohutnější zvýšení a holubice výměnou získaly antifragmentační balíček. Kromě toho šéfka ECB Christine Lagardeová zmínila, že rada guvernérů neplánuje upravovat směrem nahoru celkovou úroveň terminálních sazeb, ale pouze usiluje o rychlejší rozložení jednotlivých navýšení sazeb v čase.
Další důležitou zprávou je, že frankfurtská instituce opustila dosavadní forward guidance – nebude tedy trhy dopředu upozorňovat, kam se s úroky zhruba vydá. Monetární aritmetiku tak budou čistě určovat nově příchozí makroekonomická data. To poskytuje bance větší míru flexibility.
Leitmotivem zasedání bylo představení inkriminovaného antifragmentačního nástroje (TPI – Transmission Protection Instrument). Ten by měl sloužit zemím, které zatím nejsou natolik zdevastované, aby musely sáhnout k Draghiho proslulým OMT (Outright Monetary Transactions). Mezi podmínkami pro aktivaci TPI je například bod, aby země netrpěly markantními makroekonomickými dysbalancemi nebo nezápasily s neudržitelnou fiskální pozicí.
Antifragmentační balíček provází značná míra netransparentnosti. Rada guvernérů začne nakupovat dluhopisy v momentě, kdy dojde k nefundamentálnímu nárůstu ve spreadech. Přestože ECB dodává, že se bude řídit řadou indikátorů, drží jejich konkrétní podobu v tajnosti. Cynik by v tom viděl cestičku, jak si případné nákupy účelově vyargumentovat.
Za zcela skandální považuji takřka nulový popis mechanismu sterilizace dluhopisových nákupů. ECB by měla v momentě, kdy zápasí s bezprecedentní inflací, věnovat maximální úsilí tomu, jak ukázat, že TPI nepůsobí protichůdně proti současnému utahování politiky s cílem zkrotit pádivý růst cen. Místo toho ve svém vyjádření uvádí, že by nové nákupy dluhopisů neměly mít „trvalý vliv na celkovou velikost bilance ECB“.
V praxi to znamená, že ECB může v přechodném období svou rozvahu i navyšovat, což je v momentě, kdy má bojovat s inflací, zcela absurdní. Centrální banka zřejmě sází na to, že samotná existence instrumentu dokáže zabránit odkotvení kreditních spreadů v eurozóně a podobně jako v případě OMT nemusí fakticky nikdy dojít k jeho reálnému použití. Globální investoři však většinou neoplývají přebytečnou naivitou, a není tak vůbec vyloučeno, že začnou palebnou sílu TPI testovat.
ECB během zasedání mnohokrát odkazovala na prvořadost svého mandátu cenové stability. Tato prvořadost je však čistě rétorická. Pokud má frankfurtská instituce z něčeho skutečný strach, je to hrozba rozpadu eurozóny, tedy politické riziko. Přes veškeré ujišťování ze strany banky se nezávislý pozorovatel nemůže ubránit dojmu, že se ECB pouští do fiskální redistribuce.
Zda frankfurtská instituce skutečně udělá více pro znovunastolení cenové stability, ukáží následující měsíce. Jako nepatrně světlý bod vnímám zrušení forward guidance, které by mohlo de facto ohlašovat rychlejší tempo zvedání sazeb. Nečekám však zázraky. Konkrétní skutky ECB naznačují, že obavy z inflace okupují mysl evropských centrálních bankéřů o poznání méně než strach z fragmentace eurozóny a jiná politická rizika.
Vývoj cen základních potravin v Česku od roku 2015 do poloviny roku 2022
