„Umlčovaný Bůh“ Karel Havlíček je vyznavačem vnitřních protikladů. Jak dopadla sonda do duše možného premiéra?
Karel Havlíček je muž, který to nemá ani trochu snadné. Což říkáme bez jakéhokoli sentimentu. Svou cestu si sám vybral a „jaký šel, takového potkal“. Dnes je stínovým premiérem hnutí ANO, jehož šance stát se premiérem skutečným ovšem nejsou v jeho rukou, dokonce ani v rukou voličů. Proto dnes funguje především jako překladatel myšlenek Andreje Babiše do srozumitelné češtiny a v této roli také poskytl obsáhlý rozhovor e15.
Tahákem podzimních sněmovních voleb budou ekonomická a energetická témata, což – přeloženo do politického newspeaku – ve světě hnutí ANO znamená „peněženky našich lidí“. Neškodí proto vědět, jak na ně nahlíží ten, komu řízení průhonického osudu nejspíš svěří jedno až dvě odpovídající ministerstva, nebo rovnou energeticko-průmyslové supervicepremiérství. Havlíčkův mix je pozoruhodná směsice, za kterou by se nestyděl ani kovaný vyznavač marxistické jednoty a boje protikladů.
Případná vláda hnutí ANO nepřichází z neznáma, její případní členové mají za sebou nedávné dlouhé angažmá v kabinetu vedené ČSSD i to následující, kdy si strany role obrátily. Základní mantra je jednoduchá: co se povedlo, je naše tehdejší zásluha, co šlo do kopru, za to může Fiala. A na všechno ostatní je tu covid.
Windfall tax dvakrát jinak
Protiklad první: windfall tax. Ta je fujky fujky, když ji použila Fialova vláda, konkrétně o tom Havlíček mluví, když vysvětluje Babišův nápad na zestátnění ČEZ. „Ať už stát získá ČEZ celý, nebo ho rozdělí, stejně to nakonec zaplatí spotřebitelé a firmy. Rozhodně nechceme menšinové akcionáře ,likvidovat' nebo s nimi zacházet způsobem, jakým to udělala současná vláda zavedením windfall tax.“
To zní jako plán, férové peníze minoritářům. Načež si ovšem Havlíček všímá, že v době plánovaných vyšších nákladů na zbrojení rostou a porostou zisky – zbrojařům. A slibuje: „Může to jít přes zdanění, může to jít nějakým speciálním opatřením.“ Neboli jak říct windfall tax, aniž by zaznělo windfall tax.
Protiklad druhý: svoboda projevu. V Evropě se prý kádruje a umlčují političtí oponenti. Může to znít zvláštně v zemi, kde zrovna Havlíček prakticky nesleze z obrazovky a aby se člověk bál otevřít lednici. V zemi, kde může každý říkat kdykoli cokoli na televizních kanálech, všemožných až obskurních webech a sociálních sítích a bohužel tak někteří – tu k obveselení, jindy ke vzteku publika – činí. Havlíček jako příklad umlčování uvádí příklad „sanitárního kordonu“ kolem frakce Patriotů pro Evropu v Evropském parlamentu.
„Opozice existuje všude na světě. Ale vytvořit kolem ní ,sanitární kordon' a pomalu ji k ničemu nepouštět? Přitom jde o nejsilnější stranu ve Francii, nejsilnější stranu v České republice, Maďarsku, Rakousku, v Nizozemsku – a další možná přibudou,“ říká, a už nedodává, kdo je ten, kdo by měl přibýt. Prozradil to ovšem tento týden v podcastu Chuť moci Havlíčkův kolega, europoslanec Ondřej Knotek, který přiznal, že se uvažuje o německé AfD. Nic proti, už to tu zaznělo – jaký šel, takového potkal. Jako ilustrace kontinentu, kde panuje nesvoboda projevu, je to ovšem chabé.
VIDEO: Na německých platech trvám. S Ficem je složitá domluva, uvedl premiér Fiala ve FLOW.
Čínského draka tolik nedráždit
Protiklad třetí: Čína. „S Čínou jsme si to pokazili, na Tchaj-wan neměli jezdit nejvyšší ústavní činitelé,“ říká Havlíček. „Konkrétní důsledky pocítila třeba mladoboleslavská automobilka,“ dodává. Havlíček by byl pragmatičtější, čínského draka tolik nedráždil a dělal byznys. Hlavně se nějak příliš neprojevovat, konkrétní rozpor se svobodami hledejte pod bodem dva. Čína může být vlastně fajn partner, jen je to pořád země, kde se důsledky projeveného názoru nepočítají v nějakých plačkách nad sanitárním kordonem, ale v tvrdých penězích. A to v tom lepším případě.
A tak je to s Karlem Havlíčkem pořád. Green Deal jsme sice schválili my, ale to byl jiný Green Deal. Inflace se rozjela za nás, ale to byla jiná inflace. Může být a podle všeho i je pracovitým politikem, který se na svou příští roli poctivě připravuje, ať už to bude role jakákoli. Boj s protiklady ovšem nesvádí, ponechává to na svých voličích. Smutné je, že to bude stačit.
