V USA roste pesimismus, Američané se děsí další obří inflace. Máme se bát také?
Některé indexy nejistoty ve Spojených státech amerických dosáhly rekordních hodnot a převýšily i ta nejhorší čísla z roku 2008, kdy se v plné síle rozběhla globální finanční krize.
Poslední číslo, které v americké ekonomice významně zarezonovalo, patří také mezi měkké ukazatele, ale velmi vlivné. Index spotřebitelské nálady Univerzity v Michiganu ukazuje spoustu zajímavých věcí, ale jedna přece jen nad všechny ostatní vyčnívá. Inflační očekávání domácností vyšla ve Spojených státech nejvyšší od roku 1981, tedy za téměř 45 let. Z českého pohledu bychom mohli říct, že je to „jenom“ 6,5 procenta, protože u nás jsme se dostali na násobky tohoto čísla, ale pro Spojené státy americké je to symptom obrovské nejistoty.
Bylo to dokonce ještě horší číslo, původně vyšlo na 6,7 procenta. To bylo číslo po vyhlášení amerických cel, ale netrvalo dlouho a Trump jejich platnost odložil o 90 dní, což se právě do tohoto ukazatele propsalo snížením inflačních očekávání o téměř neznatelná 0,2 procentního bodu. Ale přece jen to snížení je, takže mírné oddechnutí se u amerických domácností konalo, i když nijak zásadní. Pořád je to nejvyšší inflační očekávání od roku 1981, což ostatně bylo i to mírně vyšší číslo.
A to tehdy bujela taková inflace, že úrokové sazby americké centrální banky vstupovaly do roku 1981 na 22 procentech, tedy na nejvyšší úrovni za celou americkou historii. Až tak zvláštní období to bylo, jen těžko vůbec srovnatelné s dnešními sazbami, které padají stále hlouběji pod pět procent.
Titulky straší realitou
Je to velmi pesimistická předpověď, nicméně dobře víme, že domácnosti se umí v těchto ukazatelích velmi mýlit, třeba typicky očekávají inflaci, která byla v předchozím roce. V současnosti ale titulky skutečně trochu straší, často ale realitou. Oblečení z jednoho velmi populárního gigantického čínského e-shopu zdražilo v důsledku cel až o 377 procent. Jak moc se to propíše do skutečného spotřebního koše, nedává smysl v současnosti ani moc odhadovat, protože nejistoty je opravdu hodně. Z toho jednoho čísla inflačních očekávání lze ale jasně vyčíst, že ve Spojených státech roste pesimismus. Máme se čeho bát?
Částečně ano. Centrální banky, včetně té americké, totiž na zvýšený výhled inflace musí reagovat. Cla sama o sobě, kdybychom si úplně všechno ostatní odmysleli, inflační nejsou. Jen zvýší jednorázově cenu, takže skutečně v jednom roce inflace vyroste, ale uměle. Nejde o žádné změny ve spotřebním chování či úvěrování. Stejně jako centrální banka nebojuje proti inflaci, když je způsobena třeba zvýšením daně z přidané hodnoty. To by nedávalo smysl.
Inflační spirála
Vtip je ale v tom, co jsme si právě odmysleli, a to jsou inflační očekávání. Pokud by se zavrtala lidem pod kůži, tak by mohla inflaci zvyšovat sama o sobě. Kdyby se tak stalo, a stát se to může, znamenalo by to, že by měla americká centrální banka pomaleji snižovat úrokové sazby, anebo je v extrémním případě dokonce zvyšovat.
A to už je něco, co by finanční trhy zajímat mělo. Pokud by totiž americká centrální banka držela vyšší sazby po delší dobu, zpravidla by to vedlo k poklesu cen aktiv, ale na druhou stranu zase ke zvýšení výnosů všem těm, kteří drží peníze třeba na spořících účtech. A zvyšovalo by to i hodnotu dolaru proti koruně, takže by tratili všichni s korunovými aktivy. Zkrátka to přerozděluje investiční příležitosti a na konci dne i peníze.
Když se tedy bavíme o tom, že jsou americké domácnosti v nejistotě, nebo jsou dokonce pesimistické, není to jen zajímavost z dalekého zahraničí. Je to něco, co ovlivňuje peněženky nás všech.
