Neuběhlo ještě ani 24 hodin od chvíle, kdy vedení Prahy společně s pražským dopravním podnikem a Správou železnic představily vítězný návrh „soutěžního dialogu Nový hlavák“ a vybrané řešení hned mnozí Pražané i Nepražané podrobili kritice. Hlavně kvůli tomu, že počítá s ubouráním části takzvané nové odbavovací haly ze 70. let a pouhé zastřešení okolního prostoru haly bez vytápění. Nový hlavák zároveň dostal spoustu přezdívek jako třeba „vlhký sen každého nastajlovaného frikulína na bicyklu“, „palmová megapergola“ nebo „Abú Prahí“.
Opravdová kritická smršť ale nastala, když ministerstvo kultury oznámilo, že novou odbavovací halu považuje za součást památkově chráněné Fantovy budovy, a není ji tak možné ubourat. Aby byl dojem z Kocourkova úplný, Správa železnic ani pražský magistrát prý o památkové ochraně nové odbavovací haly nevěděly, nemohly ji tedy zohlednit při zadávání podmínek soutěžícím architektům.
Podle vedení města byl zápis haly hlavního nádraží do katalogu kulturních památek nečekaný a proběhl doslova přes noc 30. listopadu. Zápis je podle magistrátu neplatný, jelikož Drážní úřad, o jehož názor se ministerstvo opírá, už své stanovisko opravil s tím, že odbavovací hala ze 70. let přístavbou Fantovy budovy není, a nemůže tak být ani památkově chráněná.
Vedení města ale přesto k celé věci nepřistoupilo dobře. Pokud jde o tak známou stavbu, kterou dennodenně používají tisíce lidí a alespoň jednou v životě ji využil skoro každý Čech, je nezbytné vtáhnout ve větší míře veřejnost, ale i dotčené instituce do úvah o možné přestavbě ještě před zadáním podmínek do jakékoli soutěže. Pak by nebylo možné, že ministerstvo ve snaze zabránit uskutečnění vybraného návrhu pár dní po jeho zveřejnění narychlo dopíše do seznamu památek současnou budovu. Nebo že se lidé odmítající vzdušnou a nevytápěnou část projektu vzbouří prostřednictvím petice.
Nový hlavák se stal ústředním bojištěm kulturní války mezi zastánci všeho původního a fanoušky pokroku a změn. První skupina, která si přeje zachování celé brutalistní budovy, poukazuje mimo jiné i na to, že nelze bourat vše, co už není tak hezké jako před lety a je nutné dbát na údržbu takových budov. Jinak za pár let zšedne i nové řešení ze dřeva od dánských architektů. Druhá skupina však upozorňuje, že současné pražské hlavní nádraží včetně odbavovací haly ze 70. let nefunguje jako jeden celek a nekomunikuje s okolím ani mu neprospívá. To byla také hlavní motivace, proč vůbec přemýšlet nad novou podobou odbavovací budovy.
Projekt modernizace Masarykova nádraží:
Když pomineme ubourání části normalizační stavby a tak kritizovaný otevřený prostor bez vytápění, dánský návrh přináší jednu zásadní změnu, kterou pražský hlavák nutně potřebuje. Spojuje starou Fantovu budovu, odbavovací halu a celý prostor před ní v jeden průchozí celek, čímž se hlavák násobně zvětší a může se tak připravit na mnohem větší nápor cestujících, kteří by jím měli v příštích letech procházet.
První skupina také často podotýká, že odbavovací hala ze 70. let prošla relativně nedávno drahou rekonstrukcí. Někomu se to může zdát nedávno, ale už je to 13 let od dokončení a 17 let od začátku rekonstrukce. Pokud si projdeme historii nádraží, opakované přestavby nejsou výjimkou, spíš jsou pražskému hlaváku vlastní.
V roce 1871 byla uvedena do provozu novorenesanční budova, která si díky své kráse vysloužila přezdívku „zámecké nádraží“. Jen o 30 let později ale začala radikální přestavba budovy do současné secesní podoby. Poslední desetiletí navíc v pražském rozvoji vynikají projekty s nebývale konzervativním přístupem – nových odvážných staveb vzniklo jen pár. Snad možná i kvůli tomu, že jde o politickou sebevraždu. Představení novot je v Praze většinou po zásluze potrestáno.
