Konec roku je vždy příležitost pro stanovení očekávání od roku nadcházejícího. Černé labutě, na něž jsem byl v jedné anketě dotázán, jsou z definice neočekávatelné co se týče intenzity, časování, ale hlavně podoby.
Nicméně o dalších barevných odstínech má smysl se bavit už dnes. Evropské dění bude ve vleku politických událostí. Prezidentské volby ve Francii a parlamentní volby v Německu budou těmi prominentními událostmi s největším potenciálem vygenerovat nějakou tmavší labuť v případě nečekaného výsledku.
Nástup nového amerického prezidenta a spuštění procesu odchodu Británie ze struktur EU by neměly být vynechány, ale důsledky těchto procesů už ve srovnání s dříve zmíněnými mají světlejší barvu. Naproti tomu největší politické riziko leží v Číně. Tamější ekonomika a společnost obecně trpí strukturálními problémy, které nejsou řešeny.
Relativní čínská izolovanost a stále nízká informační otevřenost jsou pak schopny tyto tmavší labutě umocňovat. Důsledky těchto nerovnováh se pak skoro vždy přelévají do globální ekonomiky. Tyto politické procesy budou ovlivňovat nejen makroekonomické prostředí, ale i akciové a dluhopisové trhy. Ty také budou reagovat na změny i v měnových politikách.
Komoditní trhy s energetickými surovinami pak zase budou pod vlivem politických dohod v rámci OPEC i mimo něj. Ceny zemědělských komodit pak budou ovlivňovány třeba i nastupujícím meteorologickým jevem La Niña. Čeká nás tedy rok založený na událostech.
Autor je ekonomem Komerční banky
