Vstup do tohoto roku je lemován nepříliš milými zprávami o tom, jak by měl celý letošek pro českou ekonomiku vypadat. Poté co loni většina prognostiků věštila pro Česko konečně už pořádné oživení v podobě růstu HDP i přes dvě procenta, přišlo před několika týdny ministerstvo financí s novou prognózou, kde svítí očekávání růstu ekonomiky tempem pouhých 1,2 procenta.
Ještě dál v tlumení nadějí teď zašla Česká národní banka, když minulý týden v novém odhadu uvedla pro letošek ekonomický růst o pouhých 0,6 procenta. Vzhledem k nejistotě, kterou jsou tato čísla standardně zatížena, nemá tato hodnota daleko od očekávání, že nás čeká další rok stagnace.
Přitom ale mnohé klíčové složky nového výhledu centrální banky přece jen zřetelnému oživení nasvědčují. Spotřeba domácností má díky růstu reálných mezd o tři procenta (po dvou letech poklesu) zesílit o 1,4 procenta (taktéž po dvou letech poklesů). Vládní nákupy by měly narůst o 1,6 procenta. Investice firem do budov a strojů by – mimo jiné díky nižším úrokovým sazbám – měly poskočit o 3,4 procenta. Vývoz by se měl zvýšit o 1,4 procenta, což je výrazně víc než předvídaný růst dovozu (pouze 0,4 procenta).
Jak je možné, že při takovém zřetelném nárůstu poptávky po výstupu české ekonomiky se tento výstup zvýší jen o pohublých 0,6 procenta? Vysvětlení je třeba hledat v zásobách. Ty mají letos klesnout zhruba o dvě procenta, tedy podobně jako loni. Vzedmutí poptávky bude tedy do značné míry možné vyhovět rozprodejem zboží vyrobeného (i když třeba v ne úplně dokončené podobě) už dřív a uloženého do skladů.
Jinak řečeno, letošní růst zdejší ekonomické produkce se bude o to víc loudat za vývojem poptávky, o co víc v minulých letech – zejména v období roků 2021 a 2022 – poptávku předstihoval. Podle predikce ČNB tento rozprodej zásob ustane až během příštího roku.
Autor je ekonom České spořitelny
