Zápisník Jaroslava Bukovského: Tři odstíny omylu
Předvolební stranické motory už v Česku dosáhly svých provozních otáček. Vydatně tomu pomohla ČSSD, která zapátrala ve svých ideových archivech a vytáhla na světlo boží relikt zlaté poplatkové éry českých bank a svůj předvolební evergreen jménem sektorová daň.
Co na voliče mohlo zabrat kdysi, nemusí být po létech setrvale padajících poplatků i úvěrových úroků tak docela funkční dnes. Stereotypy finančníků líčených do podoby sedmihlavé saně stejně jako nenasytných matek českých bank dokázaly během let vydatně zkorodovat. Bance jako synonymu zla momentálně nenahrávají ani historicky nejnižší úvěrové úroky, pročež na hypotéky už mnohdy dosáhnou i voliči strany, která s návrhem přišla.
Co ještě loni a takřka dekádu předtím v Řecku nešlo, letos prý už konečně zafunguje. Totiž hospodářský růst. Atény by se podle Evropské komise měly stát s růstem o 2,7 procenta tygrem Evropy. V závěru roku přitom helénská ekonomika zcela nečekaně o půl procenta propadla. Od Olympu už zase vane chladný vítr.
Někdejší náměstek guvernéra nigerijské centrální banky bezděky poodhalil pozadí solidního růstu největší africké ekonomiky během poslední dekády. Do ekonomiky se totiž pumpovalo podstatně více peněz, než se doposud myslelo. Roli státní tiskárny cenin suplovali tiskaři z řad padělatelů. Výsledkem je fakt, že pětina obíhajících nigerijských bankovek je falešná.