Od začátku října platí přísnější regulace úvěrů na bydlení, která přidělá žadatelům o tyto úvěry vrásky na čele. Žadatelé o tento typ úvěru totiž musejí dostát několika striktním požadavkům. Regulace ČNB totiž ponechala pouze malý prostor pro banky, aby mohly být vůči klientům, kteří se pohybují na hraně svých příjmů, majetku či preference nemovitosti, flexibilní.
Jedním z parametrů regulace je, že výše úvěru nemůže být větší než devítinásobek čistého ročního platu a k tomu ještě je potřeba přihodit dalších dvacet procent vlastních prostředků. Tyto limity lze v nemalém množství případů vyřešit přesunem majetku v širší rodině, úsporami vzdálené bezdětné tety, věnem nebo jiným rodičovským vkladem do života.
Rostoucí úrokové sazby ale ve stále větším množství bankovních domů ukazuje, že úhelným kamenem regulace se stal poměr výše splátek k čistému příjmu žadatele. S touto částí regulace už ale není tak jednoduché se ze strany žadatelů vypořádat. Příjmy žadatelů jsou totiž nejméně flexibilní parametr, protože se v krátké době nedají skoro vůbec ovlivnit. A to i v době dynamicky rostoucích mezd.
Jedinou šancí je přizvat někoho dalšího do svého úvěru jako spoludlužníka. To ale je samozřejmě mnohem větší úkol, protože spoludlužnictví na dlouhodobém úvěru nejen že limituje spoludlužníka při vlastních úvěrech, ale představuje i dlouhodobé riziko. Tento závazek může být velký i pro rodiče, kteří jinak udělají pro své děti vše. Další předpokládaný nárůst úrokových sazeb tak vrásky na čele ještě prohloubí.
Autor je ekonomem Komerční banky
