ECB minulý týden oznámila, že do konce roku ukončí kvantitativní uvolňování. V příštím roce by pak mohla začít zvyšovat sazby. Finanční trh může začít spekulovat, jak rychle z výnosů státních dluhopisů vyprchá vliv nákupů finančních aktiv na bilanci centrální banky. Tedy jak rychle se vrátí na „normální úroveň“, která by mohla pro investora přinášet zajímavější výnos. Je nicméně nutné si uvědomit vysokou pravděpodobnost, že konec kvantitativního uvolňování v prosinci neznamená, že nebude za pár let znovu zavedeno.
Důvod je jednoduchý. Centrální banka sice začne zvyšovat v příštím roce sazby, ale nejdříve ze záporných hodnot na méně záporné. Případ USA ukazuje, že i po necelých čtyřech letech po ukončení kvantitativního uvolňování byla americká centrální banka schopna zvýšit sazby pouze na dvě procenta. Historická zkušenost nicméně říká, že v případě ekonomické krize centrální banka potřebuje snížit sazby v průměru o pět procentních bodů.
Nevíme, kdy ekonomická krize přijde, ale vsadil bych si, že v následujících deseti letech nějakou zažijeme. Dostane ECB sazby na pět procent v následujících deseti letech? Finanční trh si myslí a sází na to peníze, že průměrná sazba ECB v následujících deseti letech bude spíše pod dvěma procenty. Odhady ekonomů pak ukazují, že nižší sazby, než bylo v minulosti obvyklé, jsou spojeny s trvalejšími vlivy, jako je stárnutí obyvatelstva, růst příjmové nerovnosti, snížení růstu produktivity, regulace.
Takže až přijde krize, ECB nebude mít dostatek úrokového střeliva pro pomoc ekonomikám eurozóny. A pokud nebude chtít rezignovat na svou aktivní roli, tak bude muset opět sáhnout po nekonvenčním nástroji měnové politiky. Vlastně bychom je měli přestat nazývat nekonvenčními. Staly se vyzkoušeným repertoárem a centrální banky se k nim budou vracet.
