Probíhá obchodní válka. Nyní mezi USA a Čínou. EU je na přechodnou dobu uchlácholena odložením platnosti dovozních cel. Ale už nyní můžeme sčítat oběti obchodní války: na začátku je jí hlavně ekonomická logika, na konci pak lidé ze sociálně nejslabších skupin obyvatel.
Světová ekonomika je prostřednictvím mezinárodního obchodu provázaná. Jak silně, jasně ukázala finanční krize z roku 2008. Omezování obchodu nutně povede ke snížení růstu ekonomiky. A tím i k růstu nezaměstnanosti.
Dále, Trump chce touto válkou snížit deficit běžného účtu. V ekonomice je však vše propojené: běžný účet je zrcadlem chování americké vlády, domácností a podniků. Zrcadlí stav, kdy USA jako celek více investuje, než spoří. Když chce Trump snížit deficit běžného účtu, tak potřebuje snížit investice nebo spotřebu na jedné straně, anebo zvýšit úspory na druhé straně. Před pár měsíci ohlášená daňová reforma má přitom za cíl investice zvýšit. Přesný opak. Zároveň dojde ke zvýšení deficitu vlády. To je další pokles úspor. Jak motivovat domácnosti k vyšším úsporám? Tím, že sníží spotřebu. Kdo ji sníží? Čímž se dostáváme k dalšímu bodu.
Když se píše o negativních důsledcích obchodních válek, tak je potřeba si uvědomit, kdo tyto negativní důsledky pocítí. Studie ukazují, že volný mezinárodní obchod výrazně zlevnil dovozy. A tím umožnil výrazně zvýšit spotřebu domácností. V USA nevyjímaje.
Ale pozor. Volný obchod zvýšil spotřebu především domácnostem s nejnižšími příjmy. A to o šedesát procent. Střední třídě pak zhruba o čtvrtinu. Volný obchod není bez jakýchkoliv negativ. Ale ve výsledku výrazně zvýšil lidem životní úroveň. Obchodní válka se navíc obrátí především proti lidem, kteří jsou sociálně nejslabší skupinou. Často jde o voliče Trumpa. Paradox, který ale není v politice neobvyklý.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny
