Ekonomika eurozóny procitá z hibernace, do které ji v průběhu března uvrhla vládní restriktivní opatření v souvislosti s bojem proti šíření pandemie COVID-19, a v níž se nacházela i po celý duben. Květnová data z reálné ekonomiky potvrdila, že duben byl měsícem, od kterého se ekonomická aktivita pomalu začíná zvedat, což reflektují i finanční trhy.
Zlepšování situace ocení na svém dnešním zasedání k měnové politice i evropští centrální bankéři. Ti tak nebudou mít důvod na současném nastavení měnové politiky něco měnit.
Pochválit se mohou za rychlou reakci na koronavirovou krizi. U některých opatření, jako je například pandemický program odkupu aktiv, se může začít diskutovat nad termínem jejich ukončení, pravděpodobně ke konci roku. To by ale vůbec nemělo být vnímáno jako nějaký začátek normalizace. Naopak uvolněná měnová politika bude – nejenom v eurozóně – dlouhodobou záležitostí.
První pandemický šok byl, zdá se, zvládnut. Velký otazník ale visí nad dalším vývojem – od podzimu dále. O síle poptávky je v tuto chvíli přesvědčen málokdo, riziko zhoršení situace na trhu práce je více než reálné.
ECB i nadále bude deklarovat připravenost podpořit ekonomiku či bankovní sektor, aby byl ochoten dále financovat potřeby evropského hospodářství. Možné tak je další posílení programu odkupu aktiv ať objemově, či rozšířením instrumentů, které bude ECB odkupovat. V případě programu TLTRO pomáhajícímu s levnějším financováním bankám pak například přichází v úvahu zahrnutí hypotečních zástavních listů jako kolaterálu.
Každopádně návrat měnové politiky k normálu bude během na dlouhou trať a v této pětiletce se ho vůbec nemusíme dočkat.
