Měla to být perfektní virtuální zašívárna pro mladé. Měl to být jeden z nejefektivnějších nástrojů, kterak zamezit provalení nevěry. Mělo to být prostě nadějné. Koncept byl přitažlivě banální a jediné, co uživatele mohlo přivádět k šílenství, byly nároky aplikace na systémové zdroje telefonu.
Právě pro mladé a neklidné, přikované ke smartphonu a vyhlížející opatrné, nenáročné vzrušení, byl Snapchat stvořen. Ačkoli kritici v den uvedení jeho akcií na burzu, tedy takřka přesně před půldruhým rokem, varovali, že Snapchat žádnou revoluci v sociálních sítích nenabízí, investoři byli jiného názoru.
Tvůrci Snapchatu v čele s Evanem Spiegelem nedali svůj nápad lacino. Akcií upsali za bezmála 3,5 miliardy dolarů a to ještě nevěděli, že mohli chtít mnohem více. První obchodní den totiž Snapchat zvádl na výbornou. Ačkoli to byl zároveň jeden z posledních takových dnů, exaltovaní snapující burziáni vydělali skoro polovinu své sázky. Utopie se na okamžik překryla s realitou. Rána do stolu od Marka Zuckerberga měla ale teprve přijít. S čínsky perfekcionistickým smyslem pro filozofii xeroxu zvládl Facebook nabídnout služby Snapchatu v bledě modrém. A to doslova.
Výsledek? Agónie prakticky po celou dobu firmy na burze. Prozatímním výsledkem je zhruba šedesátiprocentní ztráta investorů od vstupu Snapchatu na burzu. Věří tu ještě někdo v investorskou prozíravost?
