S počátkem letošního roku to na akciových trzích vypadá, jako by neexistovala rizika hladkého oživení ekonomiky. Americké indexy jsou na historických maximech, ty západoevropské vymazaly ztráty z loňského března a rozvojové trhy včetně pražského je mohutně dohánějí.
Zatímco ekonomika stále prochází obdobím restrikcí, akcie již započítávají úspěch v očkování, normalizaci světového obchodu po konci Trumpa, pokračující uvolněné politiky Fedu i ECB a fiskální stimuly.
Důvodů pro optimismus na trzích je tolik, že analytici mají problém přijít s negativy. Většina „medvědů“ se tak omezuje na poukazování na historicky velmi vysoké ocenění trhů. Možná tak nebude od věci si zopakovat některé černé či šedé labutě. Nejčernější by asi byla mutace koronaviru imunní proti vakcínám. V takovém případě bychom se asi potáceli od karantény ke karanténě a postupně vzdali ochranu zranitelných skupin. Firmy v postižených sektorech by začaly masivně krachovat a trhy by se pokorně vrátily do bezpečí technologických titulů, například Avastu.
Další je zhoršení začínající studené války či otevřený konflikt mezi demokratickými a totalitními režimy. Největším rizikem je zde asi ambiciózní čínské vedení a jeho snaha utužovat svoji pozici doma i globálně. Otevřený konflikt pak hrozí v oblasti Středního východu a v nejhorších snech mezi Tureckem a Řeckem. Částečným zajištěním by byly akcie České zbrojovky, spíše ale americký dolar.
A ohledně inflace? Je obtížné předpovědět, jak hluboce bude karanténami zasažena spotřeba domácností. Mohutná fiskální i monetární podpora možná podceňuje akumulaci úspor v těch šťastnějších částech ekonomiky. Po konci restrikcí se mohou úspory začít rozpouštět, centrální banky přitom kvůli vysokému vládnímu dluhu nebudou chtít dostatečně utahovat šrouby. Zde by přirozeným zajištěním byly, byť jen krátkodobě, akcie bank.
Autor je analytik České spořitelny
